5 Tdo 442/2002-I. U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 7. 2002 o dovolání obviněného M. G., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. 12 To 40/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 1 T 93/2000, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 3. 4.2002, sp. zn. 12 To 40/2002, byl k odvolání obviněného M. G. proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 1 T 93/2000, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný M. G. se uznává vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., které spáchal tím, že dne 9. 6. 2000 kolem 23.30 hodin v K. H. v klubu M. napadl poškozeného E. M. úderem pěstí do obličeje, srazil ho na zem, kde ho bil pěstmi a nejméně dvakrát ho bodl nožem do kolena a levého podžebří, poté z herny odešel a po chvíli se vrátil společně s R. R., s nímž znovu poškozeného E. M. na témže místě napadli, tloukli ho a kopali do něho, přičemž poškozený utrpěl zranění spočívající v drobných ranách zasahujících do podkoží v oblasti levého podžebří, na levém koleni a na pravém lokti, a dále nekomplikovanou vlasovou zlomeninu devátého až jedenáctého žebra vlevo. Za to byl odsouzen podle § 221 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo zaplatit Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, O. p. K. H. částku 1 544,78 Kč. Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. G. prostřednictvím obhájkyně JUDr. A. B. dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. proti výroku o vině i trestu s tím, že soud nezjistil všechny rozhodné skutečnosti a nevypořádal se všemi okolnosti významnými pro jeho rozhodnutí. Namítl nízkou věrohodnost výpovědi svědka E. M. i okolnost, že obviněný byl sám poškozeným napaden. Podle dovolatele soud náležitě nepřihlédl k rozporům mezi výpovědí ošetřujícího lékaře MUDr. P. B. a výpovědí znalce MUDr. R. H. a měl vyslechnout svědka M. H. Soudy proto rozhodovaly na základě neúplně zjištěného skutkového stavu, provedené důkazy nehodnotily v souladu se zákonnými hledisky, řádně neprověřily obhajobu obviněného a neshromáždily dostupné důkazy, na jejichž podkladě by bylo možno učinit správné a úplné skutkové závěry. Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře a sám ve věci rozhodl tak, že se trestní stíhání obviněného zastavuje, event. aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle § 265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. ř., přičemž podle § 265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 písm. b) tr. ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší soud z dovolání zjistil, že obviněný M. G. podal dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení skutku. Přitom z obsahu dovolání je nepochybné, že obviněný M. G. vytýká napadenému rozhodnutí nesprávná skutková zjištění. Dovolání je však určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle hmotného práva. Proto s poukazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění soudu. Nejvyšší soud v řízení o dovolání je povinen v zásadě vycházet ze skutkového zjištění soudu a v návaznosti na zjištěný skutkový stav věci zvažovat hmotně právní posouzení a nemůže změnit skutková zjištění soudu na základě doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. To také vyplývá z právní úpravy trestního řízení, podle níž těžiště dokazování zásadně spočívá u soudu prvního stupně, který provádí a hodnotí důkazy tak, aby na jejich základě učinil spolehlivé skutkové závěry. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu (pro údajnou nesprávnost skutkových zjištění) než je uveden v § 265b tr. ř. V souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o dovolání obviněného v neveřejném zasedání. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 31. července 2002 Předseda senátu: JUDr. Jindřich Urbánek