7 Tdo 237/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 6. 2002 o dovolání obviněného A. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 46 T 15/2001, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného A. P. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný A. P. podal dne 6. 5. 2002 prostřednictvím svého obhájce dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 46 T 15/2001. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnuto, protože směřuje proti rozhodnutí soudu I. stupně a nikoli soudu druhého stupně, čímž nejsou splněny podmínky zakládající přípustnost dovolání. Nejvyšší soud shledal, že jde o dovolání nepřípustné. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V projednávaném případě podal obviněný dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně, to znamená proti rozhodnutí soudu p r v n í h o stupně a nikoli proti rozhodnutí soudu d r u h é h o stupně. V posuzované trestní věci jako soud druhého stupně rozhodl Vrchní soud v Olomouci, a to usnesením ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 2 To 203/2001. Ze záhlaví podaného dovolání je však zřejmé, že bylo podáno výslovně proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Za napadené rozhodnutí je tento rozsudek označován nejen v odůvodnění dovolání, což mimo jiné vyplývá i z formulace věty „dovolání směřuje do výroku o vině“, ale také v závěrečném návrhu, v němž dovolatel uvádí, že „navrhuje zrušit napadené rozhodnutí“ (nikoliv napadená rozhodnutí v případě, že by měl obviněný na mysli i rozsudek soudu prvního stupně). V odůvodnění dovolání je sice uvedeno, že obviněný dovozuje, že napadené „rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“, avšak za napadené rozhodnutí je výslovně označen pouze rozsudek Krajského soudu v Brně, tedy rozsudek soudu prvního stupně. Z těchto důvodů Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako nepřípustné, aniž na jeho podkladě meritorně přezkoumával napadené rozhodnutí. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení přípustný. V Brně dne 26. června 2002 Předseda senátu: JUDr. Michal M i k l á š v. r. Za správnost vyhotovení: Jitka Juránková 7 Tdo 237/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 6. 2002 o dovolání obviněného A. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 46 T 15/2001, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného A. P. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný A. P. podal dne 6. 5. 2002 prostřednictvím svého obhájce dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 46 T 15/2001. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnuto, protože směřuje proti rozhodnutí soudu I. stupně a nikoli soudu druhého stupně, čímž nejsou splněny podmínky zakládající přípustnost dovolání. Nejvyšší soud shledal, že jde o dovolání nepřípustné. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V projednávaném případě podal obviněný dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně, to znamená proti rozhodnutí soudu p r v n í h o stupně a nikoli proti rozhodnutí soudu d r u h é h o stupně. V posuzované trestní věci jako soud druhého stupně rozhodl Vrchní soud v Olomouci, a to usnesením ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 2 To 203/2001. Ze záhlaví podaného dovolání je však zřejmé, že bylo podáno výslovně proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Za napadené rozhodnutí je tento rozsudek označován nejen v odůvodnění dovolání, což mimo jiné vyplývá i z formulace věty „dovolání směřuje do výroku o vině“, ale také v závěrečném návrhu, v němž dovolatel uvádí, že „navrhuje zrušit napadené rozhodnutí“ (nikoliv napadená rozhodnutí v případě, že by měl obviněný na mysli i rozsudek soudu prvního stupně). V odůvodnění dovolání je sice uvedeno, že obviněný dovozuje, že napadené „rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“, avšak za napadené rozhodnutí je výslovně označen pouze rozsudek Krajského soudu v Brně, tedy rozsudek soudu prvního stupně. Z těchto důvodů Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako nepřípustné, aniž na jeho podkladě meritorně přezkoumával napadené rozhodnutí. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení přípustný. V Brně dne 26. června 2002 Předseda senátu: JUDr. Michal M i k l á š