7 Tdo 330/2002-1 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 7. 2002 v trestní věci obviněného M. L., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 T 17/99 v řízení o dovolání obviněného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 3. 2002, sp. zn. 2 To 9/2002, t a k t o : Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný M. L. nebere do vazby. O d ů v o d n ě n í : Obviněný M. L. vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2001, sp. zn. 35 T 17/99, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 3. 2002, sp. zn. 2 To 9/2002. Z podnětu dovolání obviněného Nejvyšší soud zrušil obě uvedená rozhodnutí a přikázal Krajskému soudu v Ostravě nové projednání a rozhodnutí věci. Odpadl tedy podklad pro to, aby obviněný nadále vykonával trest odnětí svobody, a vzhledem k ustanovení § 265l odst. 4 tr. ř. vyvstala nutnost rozhodnout o tom, zda se obviněný bere do vazby. Nejvyšší soud shledal, že v nynějším stadiu řízení nejsou dány žádné konkrétní skutečnosti, jimiž by bylo možno přesvědčivě zdůvodnit obavu naznačenou v ustanoveních § 67 odst. 1 písm. a) až c) tr. ř. Proto Nejvyšší soud rozhodl, že obviněný se do vazby nebere. Pokud by však obviněný případně svým chováním zavdal důvod k tomu, aby byl vzat do vazby, může v dalším řízení dojít k tomu, že bude do vazby vzat. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. V Brně dne 16. července 2002 Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec