7 Tdo 779/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 10. 2002 o dovolání obviněného P. V., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2002, č. j. 9 To 524/2001 - 404, a usnesení téhož soudu ze dne 16. 1. 2002, č. j. 9 To 524/2001 - 399, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 2 T 165/97, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2002, č. j. 9 To 524/2001 - 404 o d m í t á . Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2002, č. j. 9 To 524/2001 - 399 o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 24. 5. 2001, sp. zn. 2 T 165/97, byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák. Podle § 222 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. K odvolání obviněného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 9 To 524/2001, podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. napadený rozsudek zrušil, jednání kvalifikované okresním soudem jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák., posoudil jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 221 odst. 1 tr. zák., a s přihlédnutím k § 11 odst. 1 písm. a) tr. ř., z důvodu uvedeného v čl. I. písm. a) rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998, trestní stíhání obviněného pro skutek kvalifikovaný podle § 202 odst. 1 tr. zák. a podle § 8 odst. 1 k § 221 odst. 1 tr. zák. zastavil. Obviněný ve lhůtě stanovené zákonem prohlásil, že na projednání věci trvá. Krajský soud v Praze rozhodl v uvedené věci rozsudkem dne 16. 1. 2002, sp. zn. 9 To 524/2001, tak, že obviněného uznal vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a pokusem podle § 8 odst. 1 tr. zák. trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a s ohledem na znění § 227 tr. ř. obviněnému trest neuložil. Proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze a usnesení téhož soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uvedl, že je podává z důvodu uvedeného v § 265b písm. e) tr. ř. /správně mělo být uvedeno § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř./. Nejvyšší soud shledal, že dovolání podané proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2002, č. j. 9 To 524/2001 - 404, je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě stanovené zákonem (§ 265e odst. 1 tr. ř.). Z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Nepřípustnost trestního stíhání obviněný spatřuje v tom, že trestní stíhání v jeho věci se vedlo neúměrně dlouho a tím došlo k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. S ohledem na shora uvedenou skutečnost mělo být trestní stíhání obviněného s ohledem na znění § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. zastaveno. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2002, č. j. 9 To 524/2001 - 404 a usnesení téhož soudu ze dne 16. 1. 2002, č. j. 9 To 524/2001 - 399 zrušil a přikázal Okresnímu soudu Praha?východ, aby trestní stíhání odsouzeného ve smyslu § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. zastavil. Shora již bylo uvedeno, že z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. V uvedené trestní věci obviněného bylo upozorněno na to, že Krajský soud v Praze trestní stíhání obviněného s ohledem na znění § 11 odst. 1 písm. a) tr. ř. z důvodu uvedeného v čl. I. písm. a) rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998 zastavil. Vzhledem k tomu, že obviněný sám požádal o pokračování v trestním řízení, byl téhož dne vyhlášen Krajským soudem v Praze rozsudek, kterým byl obviněný uznán vinným, avšak trest mu s ohledem na znění § 227 tr. ř. uložen nebyl. S ohledem na shora uvedenou skutečnost se nemůže výše uvedený dovolací důvod uplatnit, a proto Nejvyšší soud dovolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 9 To 524/2001, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Pokud obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 9 To 524/2001, zde pouze stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) musí Nejvyšší soud uvést, že dovolání proti usnesení o zastavení trestního stíhání nepřichází v úvahu, jestliže bylo trestní stíhání zastaveno z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. a) tr. ř., a v řízení pokračováno jen proto, že obviněný prohlásil, že na projednání věci trvá. S ohledem na shora uvedené bylo nutno dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 9 To 524/2001, odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť není přípustné. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. října 2002 Předseda senátu: JUDr. Jan Engelmann