11 Tcu 114/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. června 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o : Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky J. S., rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu i. d. Opf, Spolková republika Německo, ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 4 Ls 5 Js 5198/00, a to pro trestný čin obchodování s lidmi ve dvou případech v souběhu s obchodováním s lidmi ve třech případech podle § 180b odst. 2 č. 2, § 53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu i. d. Opf, Spolková republika Německo, ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 4 Ls 5 Js 5198/00, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 26. 3. 2001, byl J. S. uznán vinným trestným činem obchodování s lidmi ve dvou případech v souběhu s obchodováním s lidmi ve třech případech podle § 180b odst. 2 č. 2, § 53 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že 1. v době, kterou již nelze přesně zjistit, někdy v listopadu 1994, v prostorách pánského nočního klubu „R.“ v O., oslovil M. M. a P. B., které se tam živily prostitucí, a přemluvil je, aby s ním jely do Německa a tam dále provozovaly prostituci a zavezl je pak svým osobním autem do K., do restaurace „B.“, M. S. 112-114, kde potom obě děvčata provozovala prostituci. 2. v době, kterou již nelze blíže zjistit, někdy v únoru 1995, oslovil obžalovaný opět v pánském nočním klubu „R.“ v O. K. M., L. K. a P. K., jejichž věk obžalovaný opět znal, a přemluvil je, aby s ním odjely k dalšímu provozování prostituce do Německa a přepravil je opět do Německa, do restaurace „B.“ v K.-K. Tam nebo v soukromých bytech v okolí restaurace provozovala tato tři děvčata prostituci. Za své zprostředkovatelské služby dostával obžalovaný peněžité částky od 2.000,- do 6.000,- DM za jednu zprostředkovanou osobu. Za tyto trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Podle ničím nezpochybněného tvrzení navrhovatele doloženého výpisem z centrální evidence obyvatel je odsouzený občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku podle § 246 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. S. opakovaně a za úplatu zprostředkovával dívky k prostituci do ciziny. Jedná se o trestný čin, k jehož stíhání Českou republiku zavazuje též Mezinárodní úmluva o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a vykořisťování prostituce jiného, a který chrání morální zásady, s nimiž je obchodování se ženami v příkrém rozporu. Nebezpečnost jednání zvyšuje skutečnost, že obviněný obchodoval s několika dívkami mladšími osmnácti let, což mu bylo známo. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. června 2003 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík