11 Tcu 158/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. srpna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o : Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. S. rozsudkem Obvodového soudu v Chemnitzu, Spolková republika Německo, ze dne 25. 9. 2000, sp. zn. 10 Ls 270 Js 16420/00, a to pro trestný čin nedovoleného převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, § 92 odst. 1 č. 1 a 6, § 58 odst. 1 č. 1 a 3 odst. 1 věta 1 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodového soudu v Chemnitzu, Spolková republika Německo, ze dne 25. 9. 2000, sp. zn. 10 Ls 270 Js 16420/00, jenž nabyl ve vztahu k D. S. právní moci dne 19. 1. 2001, byl D. S. uznán vinným trestným činem nedovoleného převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, § 92 odst. 1 č. 1 a 6, § 58 odst. 1 č. 1 a 3 odst. 1 věta 1 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52 německého trestního zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že v noci ze dne 13. 4. na 14. 4. 2000 společně s další osobou převedl přes zelenou hranici 20 tureckých státních příslušníků a 22 státních příslušníků Srí Lanky, kteří neměli povolení ani pro pobyt ani pro strpění, které je potřebné pro pobyt ve Spolkové republice Německo, což mu bylo známo, a tuto skupinu doprovázel tak, že šel za ní aby zabránil jejímu rozdělení. Hranice na spolkové území překročili nejpozději ve 2.30 hodin dne 14. 4. 2000 a odtud pokračovali dále na spolkové území, kde byli však v 5.30 hodin zadrženi v prostoru vesnic H./R. Za to měl obdržet 200,- DM. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. D. S. se pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 19. srpna 2003 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík