11 Tcu 23/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal dne 25. února 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o : Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. H., rozsudkem Zemského soudu ve Frankfurtu nad Mohanem, Spolková republika Německo, ze dne 17. 12. 1996, sp. zn. 25/22 Ks 71 Js 7924.7/95, pro trestný čin zabití podle § 212, § 213 a § 21 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Zemského soudu ve Frankfurtu nad Mohanem, Spolková republika Německo, ze dne 17. 12. 1996, sp. zn. 25/22 Ks 71 Js 7924.7/95, byl P. H. pravomocně uznán vinným trestným činem zabití podle § 212, § 213 a § 21 trestního zákona Spolkové republiky Německo, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle zjištění soudu se trestného činu dopustil v podstatě tím, že zřejmě dne 3. 10. 1994 ve F. n. M., Spolková republika Německo, v bytě poškozeného O. K. po předchozí hádce P. H. odňal poškozenému jeho nůž, uchopil jej za krk a při vzájemné potyčce celkem dvanáctkrát poškozeného K. bodl nožem do horní části těla - do prsou a do zad, v důsledku čehož poškozený O. K. zemřel. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Obviněný se dopustil závažné trestné činnosti proti lidskému životu a zdraví. Trestným činem také skutečně způsobil neodstranitelný následek - smrt jiné osoby. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 25. února 2003 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík