11 Tcu 57/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. dubna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o : Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky F. L., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 6. 7. 1999, sp. zn. 216 Ds 148 Js 9869/99, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo, § 92a odst. 1, č. 2 německého cizineckého zákona k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodového soudu v v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 6. 7. 1999, sp. zn. 216 Ds 148 Js 9869/99, jenž nabyl právní moci dne 16. 9. 1999, byl F. L. (F. L.) uznán vinným pro trestný čin převádění cizinců podle § 25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo, § 92a odst. 1, č. 2 německého cizineckého zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že v noci ze dne 13. 2. 1999 na 14. 2. 1999 převzal společně s další osobou v lese v blízkosti hranic osm jugoslávských státních příslušníků a převedl je na dohodnuté místo přijetí na území Spolkové republiky Německo, kde čtyři z nich byli dále vzati osobním autem a čtyři z nich po marném čekání na další auto se vydali s převaděči na cestu zpět do České republiky a byli přitom zadrženi policií. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. F. L. se podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 15. dubna 2003 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík