20 Cdo 434/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Jany Hráchové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Č. s., a. s., proti povinné D. P., srážkami ze mzdy pro 4.290,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 91 E 454/2000, o „odvolání“ povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.7.2002, č.j. 10 Co 606/2002–58, takto: I. Řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinné. Proti tomuto usnesení povinná brojí podáním, jež označila jako „odvolání proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.7.2002“. Soud prvního stupně ji usnesením doručeným dne 31.1. 2003 vyzval, aby si ve lhůtě 14 dnů zvolila zástupem advokáta a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání; do dnešního dne se tak nestalo. Podle § 201 o.s.ř. může účastník, pokud to zákon nevylučuje, napadnout odvoláním jen rozhodnutí soudu prvního stupně. Podle § 10 odst. 1, 2 o.s.ř. o odvoláních proti rozhodnutím okresních nebo krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhodují soudy krajské, resp. vrchní. Podle § 10a o.s.ř. Nejvyšší soud rozhoduje o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudců odvolacích. Jelikož tedy opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, občanský soudní řád - k projednání (naopak) odvolání proti takovému rozhodnutí - neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Jestliže povinná „odvolání” přesto podala, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominula. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pročež řízení o takovém „odvolání”, které touto vadou trpí, nelze než podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavit. I v případě, že by opravný prostředek podaný povinnou bylo možno pokládat za dovolání (srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.), nemůže být výsledek řízení jiný. Podle § 241 odst. 1, 2 o.s.ř. musí být dovolatel (fyzická osoba) zastoupen advokátem (notářem), jestliže nemá sám právnické vzdělání; tímto zástupcem musí být dovolání i sepsáno. Zvolí-li si advokáta až poté, co podal dovolání, je ke splnění podmínky dovolatelova zastoupení nezbytné, aby zmocněnec jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje. Nedostatek povinného zastoupení dovolatele ve smyslu citovaného ustanovení je nedostatkem podmínky řízení, jenž se týká účastníka řízení, a který je svou povahou odstranitelný. Podle § 243c, § 104 odst. 2 o.s.ř. učiní soud k jeho odstranění vhodná opatření; nezdaří-li se jej odstranit, řízení zastaví. Z podání dovolatelky zastoupení advokátem nevyplývá a listiny, způsobilé toto zastoupení (případně dosažení právnického vzdělání) prokázat, předloženy nebyly. Jestliže splnění podmínky řízení podle § 241 odst. 1, 2 o.s.ř. povinná – navzdory takovému opatření – ani dodatečně nedoložila, nezbývá než řízení (o dovolání) zastavit rovněž. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 2, věty první, o.s.ř. (§ 243b odst. 4, § 224 odst. 1 o.s.ř.); oprávněné, která by ve smyslu těchto ustanovení měla právo na jejich náhradu, však v daném stadiu řízení prokazatelné náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. března 2003 JUDr. Vladimír Kurka, v. r. předseda senátu