20 Cdo 594/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné E., a. s. v likvidaci, proti povinnému PhDr. P. G., za účasti manželky povinného I. G., zastoupeným advokátem, prodejem nemovitostí, pro 673.966,63 Kč s příslušenstvím a 3 333,-Kč, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. E 448/96, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. července 1999, č.j. 24 Co 68/99-27, takto: I. Dovolání se odmítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí, jež jsou ve společném jmění povinného a jeho manželky. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný (zastoupen advokátem) včasným dovoláním, jímž namítá, že spočívá na nesprávném právní posouzení věci; podle jeho názoru odvolací soud chybně posoudil otázku náhradního doručení vykonávaného směnečného platebního rozkazu. Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237, § 238a a § 239 o.s.ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v souzené věci nejde. Ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; takové vady, k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( § 242 odst. 3 o.s.ř.) v dovolání namítány nebyly a z obsahu spisu se nepodávají. Dovolání není přípustné ani podle § 238a odst. 1 o.s.ř., jelikož napadené usnesení není měnící nýbrž potvrzující a nelze je podřadit ani případům taxativně vyjmenovaným pod písmeny b/ až f/ o.s.ř. Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením § 239 o.s.ř., a to proto, že ji ve svém rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil ( odstavec 1), respektive že potřebný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání povinný nevznesl (odstavec 2). Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. dovolání jako nepřípustné odmítl. Povinný podáním nepřípustného dovolání z procesního hlediska zavinil, že bylo odmítnuto; oprávněné, jež by jinak měla právo na náhradu nákladů, tyto náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Tomu odpovídá ve smyslu § 146 odst. 2, věty první (per analogiam), § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o.s.ř. výrok o tom, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. května 2003 JUDr. Vladimír K u r k a předseda senátu