20 Cdo 768/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M., a.s., proti povinné D. D., prodejem spoluvlastnického podílu na nemovitostech, pro 442.900,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 43 E 715/99, o „odvolání“ povinné proti „rozhodnutí Okresního soudu Olomouc, č. j. 12 Co 636/2001-54/43 E 715/99“, takto: I. Řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Odvolací soud odmítl podle § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odvolání povinné proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo nařízeno vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomiky, odvětví ceny odhady nemovitostí, a jehož vypracováním byl pověřen znalec Ing. B. Š. Povinná v podání, adresovaném Nejvyššímu soudu v Brně a označeném jako „12 Co 636/2001-54/43 E 715/99 - Odvolání proti rozhodnutí Okresního soudu Olomouc“, uvedla, že dle jejího přesvědčení je „odhadce“ osobou podjatou a věc je „zcela zinscenovanou navrhovatelem“; i jinak vyjádřila nesouhlas s tím, jak soudy obou stupňů v dané věci postupují. Soud prvního stupně usnesením doručeným dne 4.4.2002 vyzval povinnou, aby své podání upřesnila, zda jím mínila podat dovolání, a poučil ji též, že v dovolacím řízení musí být zastoupena advokátem; současně ji vyzval, aby ve lhůtě deseti dnů si takového zmocněnce zvolila, jinak bude dovolací řízené zastaveno. Povinná soudu odpověděla, že „podala odvolání o celém průběhu jednání a veškerých skutečnostech, o postupu, o vymáhání dlužné částky a tím i prodeje poloviny domu k Nejvyššímu soudu v Brně“. Zastoupení advokátem do dnešního dne nedoložila. Jelikož odvolací soud i soud prvního stupně rozhodovaly podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001, jest o podání, jímž bylo jejich rozhodnutí napadeno, rozhodnout podle téhož předpisu (viz část dvanáctou, hlavu první, bod 15. a 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Podle ustanovení § 201 o.s.ř. může účastník, pokud to zákon nevylučuje, napadnout odvoláním jen rozhodnutí soudu prvního stupně. Podle § 10 odst. 1, 2 o.s.ř. o odvoláních proti rozhodnutím okresních nebo krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhodují soudy krajské, resp. vrchní. Podle § 10a o.s.ř. Nejvyšší soud rozhoduje o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudců odvolacích. Jelikož tedy opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, občanský soudní řád - k projednání (naopak) odvolání proti takovému rozhodnutí - neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Jestliže povinná „odvolání” přesto podala, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominula. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pročež řízení o takovém „odvolání”, které touto vadou trpí, nelze než podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavit. Závěr o důsledcích nedostatku funkční příslušnosti se uplatní, jestliže odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně (o němž již rozhodl řádně určený odvolací soud), bylo posléze podáno soudu Nejvyššímu (viz citovaný § 10 o.s.ř.). Na tom, že podaný opravný prostředek má být posuzován jakožto „odvolání” povinná setrvala; i v případě, že by jej bylo možno pokládat za dovolání (srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.), však výsledek řízení nemůže být jiný. Podle § 241 odst. 1, 2 o.s.ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď on sám, nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něho jedná, a jím musí být dovolání i sepsáno. Zvolí-li si advokáta až poté, co sám podal dovolání, je ke splnění podmínky dovolatelova zastoupení nezbytné, aby zmocněnec (advokát) jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje. Nedostatek povinného zastoupení dovolatele ve smyslu citovaného ustanovení je nedostatkem podmínky řízení, jenž se týká účastníka řízení, a který je svou povahou odstranitelný. Podle § 243c, § 104 odst. 2 o.s.ř. učiní soud k jeho odstranění vhodná opatření; nezdaří-li se jej odstranit, řízení zastaví. Jestliže splnění podmínky řízení podle § 241 odst. 1, 2 o.s.ř. povinná – navzdory takovému opatření – ani dodatečně nedoložila, nezbývá než řízení (o dovolání) zastavit rovněž. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 2, věty první, o.s.ř. (§ 243b odst. 4, § 224 odst. 1 o.s.ř.); oprávněné, která by ve smyslu těchto ustanovení měla právo na jejich náhradu, však v daném stadiu řízení prokazatelné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. března 2003 JUDr. Vladimír Kurka, v. r. předseda senátu