22 Cdo 383/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyň nezletilých: A) V. T., a B) K. T., zastoupených M. T., proti žalovaným manželům S., o návrhu na vydání předběžného opatření, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 Nc 57/2002, o dovolání žalobkyň A) a B) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. listopadu 2002, č. j. 38 Co 256/2002-16, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 18. listopadu 2002, č. j. 38 Co 256/2002-16, potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 6. září 2002, č. j. 2 Nc 57/2002-9, kterým tento soud odmítl návrh žalobkyň na vydání předběžného opatření, jímž by zavázal žalované povinností vydat jim klíče od vraku osobního auta, baterii a jiné věci, které zadržovali, neboť tyto věci žalobkyně získaly dědictvím, a kterým rozhodl o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podávají žalobkyně dovolání (označené jako „odvolání“), v němž vyslovují výhrady proti rozhodnutím soudu prvního stupně i soudu odvolacího a navrhují, aby dovolací soud „zajistil přehodnocení“ uvedených rozhodnutí. Žalovaní se k dovolání nevyjádřili. Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda jde o dovolání přípustné, neboť podle § 236 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu jen pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravuje § 237 až § 239 OSŘ. Žádné z těchto zákonných ustanovení však nepřipouští podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodováno o návrhu na vydání předběžného opatření (viz též usnesení publikované pod č. C 867 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, svazek 12). Nejvyšší soud proto o dovolání v dané věci rozhodl tak, že je jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) OSŘ odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 234b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ, neboť neúspěšné žalobkyně nemají právo na náhradu těchto nákladů a žalovaným v souvislosti s dovoláním náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 8. dubna 2003 JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení : Jana Štěpánková