NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 22 Cdo 986/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: A) Ing. P. K. a B) Mgr. D. K., proti žalovanému Statutárnímu městu H., o ochranu vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 109 C 103/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. září 2002, č. j. 56 Co 495/2002-39, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 27. září 2002, č. j. 56 Co 495/2002-39, potvrdil usnesení Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 10. července 2002, č. j. 109 C 103/2002-33, kterým soud prvního stupně nepřiznal žalobcům osvobození od placení soudních poplatků a záloh. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, kterým napadá usnesení odvolacího soudu, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž jí nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a záloh. Namítá, že odvolací soud se nedostatečně vypořádal s otázkou životního minima její rodiny. Podle obsahu dovolání navrhuje, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena v napadené části a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněným účastníkem řízení, (§ 240 odst. 1 OSŘ), nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 OSŘ. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v souzené věci nejde. Přípustnost dovolání není dána podle § 237 odst. 1 OSŘ, neboť napadené rozhodnutí není usnesením ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle § 238, § 238a ani § 239 OSŘ, neboť usnesení o osvobození od soudních poplatků (a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo takové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno či změněno) není vyjmenováno v taxativních výčtech těchto ustanovení. Protože se jedná o dovolání, které není přípustné, nebylo třeba povinného zastoupení žalobkyně advokátem (§ 241b odst. 2 věta za středníkem OSŘ), neboť dovolání žalobkyně musí být v každém případě jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) OSŘ odmítnuto. O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž řízení končí (§ 243c odst. 1, § 151 odst. 1 OSŘ). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. června 2003 JUDr. Marie Rezková, v. r. předsedkyně senátu