28 Cdo 2323/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobkyně M. P., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) V. D., zastoupené advokátkou, a 2) Městské části P., zastoupené advokátem, o uzavření dohody o vydání nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp.zn. 8 C 193/95, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24.4.2003, č.j.14 Co 109/2003-251, takto : I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 6 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12.8.2002, č.j. 8 C 193/95-210, ve vztahu k první a třetí žalované zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uzavření dohody o vydání jedné ideální poloviny předmětné nemovitosti, blíže specifikované v rozsudku soudu prvního stupně. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24.4.2003, č.j. 14 Co 109/2003-251, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v zamítavém výroku o věci samé ve vztahu k prvé žalované. Současně ve vztahu ke druhé žalované jej změnil tak, že žalovaná je povinna uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání věci podle zákona č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákonů jej měnících a doplňujících, blíže popsanou v rozsudku odvolacího soudu. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to do výroku o nákladech řízení, podala žalobkyně dne 8.7.2003 dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 237 odst.1 o.s.ř. Vytýkala odvolacímu soudu pochybení při rozhodování o nákladech řízení, když postupoval podle ustanovení § 150 o.s.ř. Podle dovolatelky měl odvolací soud vycházet z ustanovení § 142 o.s.ř. a žalobkyni přiznat podle úspěchu ve věci plnou náhradu nákladů řízení spojených s účelným uplatněním a bráněním jejího práva, neboť měla ve věci plný úspěch. Navrhla proto, aby rozsudek odvolacího soudu byl změněn ve výroku o nákladech řízení. Zároveň dovolatelka tvrdila zřejmé chyby v psaní rozsudku odvolacího soudu a požadovala jejich opravu podle § 164 o.s.ř. Vyjádření k dovolání nebylo podáno. Dovolání není přípustné. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V projednávané věci byl dovoláním napaden výrok rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, který - byť je součástí rozsudku - má povahu usnesení. Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku ( bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení ) - srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod pořadovým číslem 88, a publikovaném pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože rozhodnutí o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 o.s.ř., z něhož ji dovolatelka dovozuje, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé. Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení § 218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalovaným v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady řízení zřejmě nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. listopadu 2003 JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r. předseda senátu