NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 264/2003-69 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Františka Kučery v právní věci žalobkyně D. B., spol. s r.o., zastoupené JUDr. R. J., advokátem, proti žalované F., spol. s r.o., zast. JUDr. H. M., advokátkou, o zaplacení 71.675,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 88/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. října 2002, čj. 12 Cmo 15/2002-50, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6.2.2001, čj. 7 Cm 88/99-24, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 136.943,- Kč s 18% úrokem z prodlení ode dne 13.12.1996 do zaplacení, ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.11.2001, čj. 7 Cm 88/99-39, kterým soud prvního stupně z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavil řízení, co do částky 65.268,- Kč, a v tomto rozsahu zrušil svoje předchozí rozhodnutí ve věci. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně zastoupená advokátem včas dovolání. V něm uvádí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení a také, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V čem spatřuje nesprávné právní posouzení věci dovolatelka neuvádí. Její argumentace se týká pouze druhého dovolacího důvodu. Konkrétně spatřuje vadu řízení v tom, že soud prvního stupně dne 6.2.2001 jednal v nepřítomnosti žalobkyně (i jejího právního zástupce), přestože její zástupce dne 6.2.2001 doručil soudu omluvu z jednání z důvodu pracovní neschopnosti. Vzhledem k těmto skutečnostem navrhuje dovolatelka, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). V případě dovolání směřujícího proti meritornímu rozsudku odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a ) o. s. ř. není dána, neboť odvolací soud v tomto případě rozhodnutí soudu prvního stupně nezměnil, ale potvrdil. Dovolaní není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť potvrzené rozhodnutí soudu prvního stupně je prvním rozhodnutím tohoto soudu ve věci. Konečně není dovolání přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 237 odst. 3 o. s. ř. Dle posledně zmiňovaného ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Taková situace však v této věci nenastala, neboť žaloba byla zamítnuta z toho důvodu, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno. Napadené rozhodnutí tedy není založeno na posouzení právních otázek a rozhodnutí nemá zásadní právní význam. Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Pokud jde o dovolatelkou tvrzenou vadu řízení, dovolací soud k ní uvádí, že spíše než o vadu řízení uvedenou v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. by mohlo teoreticky jít o vadu uvedenou v ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. Vadami uvedenými v posledně zmiňovaném ustanovení se však dovolací soud může zabývat jen za situace, kdy je dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalované v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 23. září 2003 JUDr. Ivana Štenglová, v.r. předsedkyně senátu