NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 546/2003-268 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně S. K., proti žalovanému PhDr. F. Z., o zaplacení částky 13.250,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 9 C 289/93, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. června 2002, č.j. 28 Co 535/99-200, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně podala proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu včas dovolání; při podání dovolání však nebyla zastoupena advokátem, ani nedoložila, že má sama právnické vzdělání. Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud – ve shodě s bodem 15. hlavy první, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. - odvolání rovněž projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001. Podle ustanovení § 241 odst. 1 o. s. ř., dovolatel musí být zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Z dovolání zastoupení žalobkyně advokátem nevyplývá. Z obsahu spisu pak je zřejmé, že žalobkyně byla Okresním soudem ve Zlíně vyzvána, aby odstranila nedostatek povinného zastoupení a poučena o následcích pro případ, že tak neučiní (srov. usnesení soudu I. stupně ze dne 4. září 2002 č.j. 9 C 289/93-207). Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání vydání rozhodnutí ve věci samé (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), a protože ke zhojení tohoto nedostatku do dnešního dne nedošlo, Nejvyšší soud podle § 104 odst. 2 a § 243c o. s. ř. dovolací řízení zastavil. Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolací řízení muselo být zastaveno, účastníkům však ve stadiu dovolacího řízení náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2, věty prvé, § 224 odst. 1 a § 243b o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z nich právo. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 29. července 2003 JUDr. Ivana Štenglová, v.r. předsedkyně senátu