NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 854/2002-60 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Hampla v právní věci žalobkyně A. P., a. s. v likvidaci, zastoupené JUDr. M. O., advokátkou, proti žalované 1) M. H. S. s.r.o., žalovanému 2) J. M., zastoupenému JUDr. P. K., advokátem, a žalované 3) Š. D., o zaplacení částky 846.808,07 Kč ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Sm 276/2001, o dovolání žalovaného 2) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. června 2002, čj. 5 Cmo 151/2002-37, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Odvolací soud napadeným usnesením potvrdil ve vztahu k žalovanému 2) usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2001, čj. Sm 276/2001-24, kterým soud prvního stupně odmítl jako opožděné námitky žalovaného 2) proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 16. července 2001, čj. Sm 276/2001-14. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný 2) včas dovolání. V něm namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází z nesprávných skutkových zjištění. Dovolatel zejména nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že mu byl výše uvedený směnečný platební rozkaz doručen v souladu s ustanovením § 46 odst. 4 o. s. ř. Uvádí, že mu uložení zásilky nebylo oznámeno. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). V posuzovaném případě žalovaný 2) dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není dána, a to již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 a § 238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle ustanovení § 208 odst. 1 o. s. ř. námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost. Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného 2) směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť 2) žalovaný nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. června 2003 JUDr. Ivana Štenglová, v.r. předsedkyně senátu