30 Cdo 2270/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce I. P., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) M. P., 2) K. J. – P., oběma zastoupeným advokátem, o určení, že žalobce je účastníkem dědického řízení, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 6 C 572/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. července 2002, č. j. 5 Co 1554/2002-215, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 7. 2002, č. j. 5 Co 1554/2002-215, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 28. 11. 2001, č. j. 6 C 572/99-154, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.) – odvolací soud vyřešil otázku způsobilosti svědků allografní závěti (o níž své rozhodnutí opřel) konformně s konstantní judikaturou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 2 Cdon 1883/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, pod pořadovým číslem 28). Usnesení o odmítnutí tohoto dovolání proto není odůvodněno (§ 243c odst. 2 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. ledna 2003 JUDr. Karel Podolka, v. r. předseda senátu