NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 32 Od 42/2003-60 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně K., p., a.s., proti žalovanému Ing. V. Š., o zaplacení 7.750,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 5 C 290/2003, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto: Věc vedená u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 5 C 290/2003 se Okresnímu soudu v Karviné nepřikazuje. O d ů v o d n ě n í : U Okresního soudu v Rakovníku bylo dne 12. 6. 2001 zahájeno řízení o zaplacení 7.750,- Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podala dne 20. 3. 2003 návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Karviné, a to vzhledem k tomu, že žalovaný převzal obsílku soudu na adrese K. 7, H. - město. Žalobkyně se proto domnívá, že věc bude tímto soudem projednána rychleji a hospodárněji, když žalovaný přebírá poštu v obvodu tohoto soudu. Žalovaný se k návrhu ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu v Rakovníku) a Okresnímu soudu v Karviné, jemuž má být věc přikázána (ust. § 12 odst. 3 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále též jen „o. s. ř.“), návrh žalobkyně na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána. Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě. V daném případě Nejvyšší soud vzhledem k předmětu řízení a předpokládanému rozsahu dokazování neshledal okolnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ust. § 12 odst. 2 o. s. ř. Proto návrhu na přikázání věci nevyhověl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 6. srpna 2003 JUDr. František Faldyna, CSc., v. r. předseda senátu