32 Od 69/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně S. e., a.s., proti žalovanému J. K., o zaplacení částky 14.187,10 Kč, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 20 C 5/2003, o návrhu žalovaného na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto: Věc vedená u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 20 C 5/2003 se Okresnímu soudu v Šumperku nepřikazuje. O d ů v o d n ě n í : U Okresního soudu v Teplicích bylo dne 16. 1. 2003 zahájeno v předmětné věci řízení o zaplacení částky 14.187,10 Kč. Přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ust. § 12 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) Okresnímu soudu v Šumperku, navrhl žalovaný a odůvodnil jej tím, že nemá na cestovné k Okresnímu soudu v Teplicích. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků, neboť pobírá sociální podporu. Žalobkyně se k návrhu ve stanovené lhůtě vyjádřila tak, že proti delegování věci Okresnímu soudu v Šumperku nemá námitek. Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu v Teplicích) a Okresnímu soudu v Šumperku, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrh žalovaného na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána. Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě. V daném případě ani jedna z žalovaným uvedených okolností (z hlediska ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. irelevantních) odůvodnit průlom do výše citované ústavní zásady způsobilá není. Za tohoto stavu – a při respektování výše uvedeného ústavního principu – dospěl Nejvyšší soud, přihlížeje též k možnostem, jež skýtá ustanovení § 39 o. s. ř. upravující institut tzv. dožádání, k závěru uvedenému ve výroku tohoto usnesení. Nejvyšší soud proto návrhu žalovaného nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu v Šumperku nepřikázal. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 25. listopadu 2003 JUDr. František Faldyna, CSc., v.r. předseda senátu