NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 32 Odo 540/2002-155 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Petra Hampla a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Ing. M. V., zastoupeného JUDr. V. K., advokátem, proti žalovaným 1) J. K., 2) K. K., zastoupených JUDr. O. K., advokátem, o 6.200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 8 C 347/98, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. ledna 2002, č. j. 14 Co 568/2001 – 133, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Karlových Varech rozsudkem ze dne 19. 6. 2001 č. j. 8 C 347/98 - 101 žalovaným uložil, aby žalobci rukou společnou a nerozdílnou zaplatili částku 6.200,- Kč s 26 % úrokem z částky 9.300,- Kč od 13. 11. 1995 do 25. 6. 1998 a z částky 6.200,-Kč od 26. 6. 1998 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Plzni k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 21. 1. 2002, č. j. 14 Co 568/2001 - 133 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání podáními doručenými Nejvyššímu soudu dne 21. 2. a 14. 3. 2002, v němž uplatňují důvody podle ust. § 241 odst. 3, ust. § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) a dále namítají zmatečnost obou napadených rozhodnutí, nesprávné právní i skutkové posouzení věci, odnětí možnosti jednat před soudy podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a nedodržení ustálené judikatury. Navrhují odložit vykonatelnost napadených rozsudků, jejich následné zrušení a vrácení věci k novému rozhodnutí. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že splňuje i další náležitosti podle § 241 a § 241a odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. l o. s. ř.). Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§ 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. ). Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání v těchto věcech však není podle § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč. V dané věci napadají žalovaní dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci, v níž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 6.200,- Kč. Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. není tedy v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání. Dovolání bylo odmítnuto, u žalobce však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 15. dubna 2003 JUDr. František Faldyna, CSc., v. r. předseda senátu