NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 33 Odo 226/2003-72 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce J. T., zastoupeného JUDr. V. K., proti žalované N. Z., zastoupené Mgr. I. Č.-P., advokátkou, o zaplacení 130 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 17 C 30/98, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. února 2002, č. j. 19 Co 39/2002-54, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 2. 2002, č. j. 19 Co 39/2002-54, odmítl pro opožděnost odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 11. 1998, č. j. 17 C 30/98-20, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 130 000 Kč s příslušenstvím, a rozhodnuto o nákladech řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“. Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000). V posuzovaném případě bylo dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, tj. podle o. s. ř. a odvolací soud v tomto smyslu nepochybil, neboť rozsudek soudu prvního stupně, který byl napaden odvoláním, byl vydán dne 11. 11. 1998 (srov. bod 15, části dvanácté, hlavy I. zmiňované novely). Má-li být dovolání posouzeno podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2000, je tato úprava rozhodující rovněž pro posouzení včasnosti dovolání. Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně. Podle ustanovení § 240 odst. 1, věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2, věty druhé o. s. ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Podle ustanovení § 159 o. s. ř. je v právní moci rozsudek, který byl doručen, a který nelze napadnout odvoláním (to platí s ohledem na ustanovení § 167 odst. 2 o. s. ř. rovněž pro usnesení). V posuzovaném případě bylo zjištěno, že usnesení odvolacího soudu bylo zástupci žalobce, JUDr. V. K., obecnému zmocněnci, doručeno dne 3. 4. 2002 a zástupkyni žalované, JUDr. I. Č. – P., advokátce, dne 2. 4. 2002; nabylo tudíž právní moci dne 3. 4. 2002 a lhůta k podání dovolání proti němu uplynula dne 3. 5. 2002. Dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu bylo předáno k poštovnímu doručení jako zásilka č. R 084237 u pošty Praha 6 dne 31. 5. 2002. Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 240 odst. 2, věta první o. s. ř.), bylo v souladu s ustanoveními § 243b odst. 4, věty první a § 218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. – aniž byl dovolací soud oprávněn se jím blíže zabývat – odmítnuto. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 432b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobci náklady v souvislosti s dovolacím řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně 29. května 2003 JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r. předsedkyně senátu