U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. července 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o : Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. J., rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 14 Ls 270 Js 29535/00, a to pro trestný čin pašování cizinců ve třinácti případech podle § 52, § 53, § 25 odst. 2 německého trestního zákona, § 3 odst. 1 věta 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 č. 1 nebo č. 2, § 92 odst. 1, odst. 6, § 92a odst. 2 č. 1 německého cizineckého zákona, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a jedenácti měsíců. O d ů v o d n ě n í : Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 9. 10. 2001, byl M. J. uznán vinným trestným činem pašování cizinců ve třinácti případech podle § 52, § 53, § 25 odst. 2 německého trestního zákona, § 3 odst. 1 věta 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 č. 1 nebo č. 2, § 92 odst. 1, odst. 6, § 92a odst. 2 č. 1 německého cizineckého zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že v roli pěšího převaděče za pomoci společně stíhaného M. S., J. B., M. G., P. P. a L. S. 1. někdy v dubnu, květnu nebo červnu 1999, převedl přes zelenou hranici do Spolkové republiky Německo v blízkosti obce R., v pěti případech vždy čtyři cizí státní příslušníky podléhající vízové povinnosti, 2. v červenci 1999, převedl přes zelenou hranici do Spolkové republiky Německo v blízkosti obcí B./H. sv. K., v minimálně čtyřech případech čtyři cizí státní příslušníky, kteří podléhají vízové povinnosti, 3. v noci z 6. 7. 2000 na 7. 7. 2000 převedl přes zelenou hranici na spolkové území do údolí G. (v blízkosti F.) společně s J. B. šestnáct čínských státních příslušníků, 4. 17. 7. 2000 převedl přes zelenou hranici na spolkové území do údolí G. (v blízkosti F.) společně s J. B. šestnáct cizích státních příslušníků, 5. dne 4. 8. 2000 mezi 20.00 a 21.00 hodin a společně s odděleně stíhaným J. V. přes zelenou hranici na spolkové území do údolí G. (v blízkosti F.) dvacet indických státních příslušníků, 6. dne 6. 8. 2000 převedl společně s odděleně stíhaným J. V. přes zelenou hranici na spolkové území do údolí G. (v blízkosti F.) dvacet indických, pakistánských a bangladešských státních příslušníků, Za každou propašovanou osobu obdržel převaděčskou odměnu převážně ve výši 100,-DM. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a jedenácti měsíců. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle § 4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. J. se podílel pro finanční prospěch na ilegálním převozu velkého počtu cizinců na území cizího státu. Jedná se přitom o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 21. července 2004 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík