U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. července 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o : Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. H., rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 4 Ds 154 Js 26256/02, a to pro trestný čin výdělečného pašování cizinců ve čtyřech případech podle § 25 odst. 2, § 52 § 53, § 56 odst. 3, § 74 odst. 1, odst. 2 č. 2 německého trestního zákona, § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, odst. 2 č. 1, § 3 odst. 1 věta 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1 a č. 6 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců. O d ů v o d n ě n í : Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 8. 8. 2002, byl J. H. uznán vinným trestným činem výdělečného pašování cizinců ve čtyřech případech podle § 25 odst. 2, § 52 § 53, § 56 odst. 3, § 74 odst. 1, odst. 2 č. 2 německého trestního zákona, § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, odst. 2 č. 1, § 3 odst. 1 věta 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1 a 6 německého cizineckého zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že ve dnech 29. 4. 2002, 20. 4. 2002, 2. 5. 2002, převzal kolem 9:15 hodin za vědomé a chtěné součinnosti s odděleně stíhanými H., S. a K. na parkovišti S. místní silnici spojující M.-R. do osobního vozu značky Opel Kadett, úřední poznávací značky GI-YT 843, čtyři indické, resp. pákistánské státní příslušníky, a dne 3. 5. 2002 převzal čtyři cizí státní příslušníky alžírského a tuniského původu vydávající se za palestinské státní příslušníky, a po jejich převzetí je přepravil v prvních třech případech do G., v posledním případě byl na cestě do G. u F. v L. dopaden pracovníky spolkové ochrany hranic. Ve všech případech věděl, že cizinci krátce předtím nepovoleně a mimo místo hraničního přechodu přicestovali v doprovodu odděleně stíhaného S., případně v posledním případě S. a K., do Spolkové republiky Německo a nevlastnili žádné povolení k pobytu. Za každou cestu mu byla přislíbena částka 10.000,- Kč. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle § 4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. H. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se přitom o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 21. července 2004 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík