U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. srpna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o : Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. P., rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakousko, ze dne 12. 11. 2003, sp. zn. 503 Hv 156/03a, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 104 odst. 1 a 3, první a druhý případ, rakouského cizineckého zákona a trestný čin zločinného spolčení podle § 278 odst. 1 rakouského trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. O d ů v o d n ě n í : Výše označeným rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakousko, jenž nabyl právní moci dne 3. 3. 2004, byl J. P. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 104 odst. 1 a 3, první a druhý případ, rakouského cizineckého zákona a trestným činem zločinného spolčení podle § 278 odst. 1 rakouského trestního zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že jako člen kriminálního spojení s úmyslem majetkového prospěchu podporoval spolu s další osobou protiprávní přicestování čínských státních příslušníků do Rakouska, a dále do Itálie, a to tím, že přijal již převedené osoby po překročení státní hranice do autobusu a převážel je dál, a to 1) v blíže nezjištěnou dobu v říjnu roku 2002 v blíže nezjištěném místě 20 Číňanů 2) dne 31. 1. 2003 v oblasti obce S. 20 Číňanů 3) dne 5. 2. 2003 v oblasti obce S. 16 Číňanů 4) dne 21. 1. 2003 v oblasti obce P. 26 Číňanů. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle § 4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. P. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegální organizované přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se přitom o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 31. srpna 2004 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík