20 Cdo 1335/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Č. p. T. J., proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v P., o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 11 C 219/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.5.2001, č.j. 11 Co 102/2001-52, takto. I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Odvolací soud potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí, které v žalobě označila. Žalobkyně (zastoupena advokátem) podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž především namítla, že uvedené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání bylo podáno opožděně. Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „o.s.ř.“). Projednání a rozhodnutí dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu citovaného bodu 17. části dvanácté, hlavy první, zákona č. 30/2000 Sb. zahrnuje nejen (kupříkladu) posuzování podmínek řízení, přípustnosti dovolání, náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, nýbrž i posouzení, zda dovolání bylo podáno včas, včetně určení počátku lhůty k jeho podání (shodný názor vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19.4.2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněném pod č. 70/2001 Sbírky soudní rozhodnutí a stanovisek, jakož i v mnoha rozhodnutích dalších). Podle § 240 odst. 1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 o.s.ř.). Dovolání tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě (jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí) stanovené v § 240 odst. 1 o.s.ř., a naopak se neuplatní lhůta dvou měsíců (od doručení) stanovená v § 240 odst. 1 o.s.ř., ve znění účinném od 1.1.2001, jak se zřejmě (nesprávně) domnívala dovolatelka. Ze spisu se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl žalobkyni i žalované doručen dne 13.7.2001, a téhož dne nabyl i právní moci. Posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání (ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o.s.ř.) bylo pondělí 13.8.2001. Dovolání podané na poštu až 7.9.2001 je tedy zjevně opožděné (po lhůtě bylo ostatně i sepsáno). Nejvyšší soud proto nemohl než dovolání povinné jako opožděné podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odmítnout. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věty první (per analogiam), o.s.ř.; úspěšné žalované, jíž by příslušela jejich náhrada, však v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. října 2004 JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r. předseda senátu