20 Cdo 2615/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení O., proti povinnému E. S., zřízením soudcovského zástavního práva, pro 808.479,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 51 E 1066/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.3.2002, č.j. 13 Co 231/2002-21, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitosti ve společném jmění povinného a jeho manželky. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný podáním označeným jako „odvolání“, jež adresoval Nejvyššímu soudu. Soud prvního stupně povinného usneseními, doručenými mu dne 11.10.2002, 3.6.2003 a 13.8.2003, pro případ, že svým podáním mínil podat dovolání, poučil o nutnosti povinného zastoupení advokátem v dovolacím řízení a k odstranění uvedeného nedostatku mu stanovil lhůtu 10 dnů od doručení. Povinný do dnešního dne nereagoval. Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li zákonem připuštěno, dovoláním (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), a soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§ 10a o.s.ř.). Navzdory tomu, že povinný své podání označil za odvolání, je z jeho adresování Nejvyššímu soudu ČR, jakož i z jeho obsahu, zřejmé, že jím mínil podat dovolání proti označenému usnesení odvolacího soudu. Podle § 41 odst. 2 o.s.ř. každý úkon posuzuje podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen. Z ustanovení § 241 odst. 1, 2 o.s.ř. plyne, že dovolatel (fyzická osoba) musí být zastoupen advokátem (příp. notářem), jestliže nemá právnické vzdělání, a jím musí být dovolání i sepsáno. Zvolí-li si advokáta až poté, co sám podal dovolání, je ke splnění podmínky dovolatelova zastoupení nezbytné, aby zmocněnec (advokát) jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje. Nedostatek povinného zastoupení dovolatele ve smyslu citovaného ustanovení je nedostatkem podmínky řízení, jenž se týká účastníka řízení, a který je svou povahou odstranitelný. Podle § 243c odst. 1, § 104 odst. 2 o.s.ř. učiní soud k jeho odstranění vhodná opatření; nezdaří-li se jej odstranit, řízení zastaví. Jestliže splnění podmínky řízení podle § 241 odst. 1, 2 o.s.ř. dovolatel - navzdory takovému opatření - ani dodatečně nedoloží, nezbývá Nejvyššímu soudu než řízení o dovolání zastavit. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věty první, o.s.ř.; oprávněné, jež by měla na jejich náhradu nárok, však ve stadiu dovolacího řízení (dle obsahu spisu) náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. listopadu 2004 JUDr. Vladimír Kůrka, v. r. předseda senátu