20 Cdo 806/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Č. d., státní organizace, proti povinné L. C., zastoupené advokátkou, vyklizením bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 26 E 41/2000, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2002, č.j. 14 Co 2/2002-56, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinné na odklad provedení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu. Povinná (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání, jež pokládá za přípustné dle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., odvolacímu soudu vytkla, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř.). Oprávněná se ztotožnila se závěry odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Dovolání není přípustné. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští; podmínky přípustnosti dovolání jsou zakotveny v ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. jsou k založení přípustnosti dovolání nepoužitelná zcela zjevně, neboť napadené usnesení pod ta, jež jsou zde vyjmenována - jako rozhodnutí proti kterým je dovolání přípustné - podřadit nelze. Totéž však - oproti názoru dovolatelky - platí i o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř., a to již proto, že napadené usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé. Na tomu odpovídajícím závěru, že dovolání není přípustné, nemůže změnit ničeho, uvedl-li odvolací soud v poučení svého rozhodnutí (nesprávně), že dovolání naopak podat lze. Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle § 243b odst. 5, věty první, § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné, jíž by příslušela jejich náhrada, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. června 2004 JUDr. Vladimír Kurka, v. r. předseda senátu