22 Cdo 1230/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce R. F., proti žalovanému V. F., zastoupeného advokátem, o zákaz používání hnojiště a uložení povinnosti hnojiště odstranit, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 10 C 151/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. ledna 2004, č. j. 17 Co 472/2003-93, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 12. listopadu 2003, č. j. 10 C 151/2000-84, zastavil řízení, neboť žalobce vzal žalobu zpět a rozhodl o nákladech řízení tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 6.425,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Dále žalovanému vrátil 2.000 Kč jako zálohu na znalecký posudek. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 29. ledna 2004, č. j. 17 Co 472/2004-93, změnil usnesení soudu prvního stupně pouze ve výroku o nákladech řízení tak, že žalobci uložil zaplatit žalovanému částku 4.725 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Jinak usnesení soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalobci, aby zaplatil žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 225 Kč. Rozhodl také, že soudce JUDr. V. P. není z projednávání a rozhodování této věci vyloučen. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, kterým napadá výroky o nákladech řízení. Nesouhlasí s tím, že k zastavení řízení došlo jeho vinou a navrhuje podle obsahu (§ 41 odst. 2 OSŘ), aby usnesení odvolacího soudu bylo v napadené části zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněným účastníkem řízení (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 OSŘ), nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 OSŘ). V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení. Přípustnost dovolání není dána podle § 237 odst. 1 OSŘ, neboť napadené rozhodnutí není usnesením ve věci samé. Pojem „věc sama“ je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu (v teorii se uvádí také věc hlavní) pokládán nárok uplatněný žalobou (§ 79 odst. 1 OSŘ), o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. R 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání není přípustné ani podle § 238, § 238a ani § 239 OSŘ, neboť usnesení, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení (a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo takové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno či změněno) není vyjmenováno v taxativních výčtech těchto ustanovení. Protože se jedná o dovolání, které není přípustné, nebylo třeba povinného zastoupení advokátem (§ 241b odst. 2 věta za středníkem OSŘ), neboť dovolání žalobce musí být v každém případě jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) OSŘ odmítnuto. O nákladech dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud ČR za situace, kdy žalovanému, jemuž by ve smyslu § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ právo na jejich náhradu náleželo, v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. června 2004 JUDr. Marie Rezková, v. r. předsedkyně senátu