NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 25 Cdo 2591/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) M. Š., b) N. V., proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra ČR, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 86/2003, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. srpna 2003, č. j. 18 Co 345/2003-49, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 29. 5. 2003, č. j. 25 C 86/2003-24, zamítl námitku nedostatku místní příslušnosti zdejšího soudu, vznesenou žalovanou. K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 8. 2003, č. j. 18 Co 345/2003-49, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti tomuto usnesení podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává jej z důvodu podle ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že soud nesprávně posoudil ust. § 89 o. s. ř., které je nutno vykládat v souvislosti s ust. § 112 o. s. ř. Žalobci spojili do jedné žaloby odlišné věci a ke společnému řízení jsou tak v tomto řízení spojeny věci, které spolu nesouvisí; soud měl postupovat podle § 112 odst. 2 o. s. ř., čímž by zabránil žalobcům v jejich téměř libovolné volbě soudu, která nerespektuje právní úpravu místní příslušnosti v o. s. ř. Otázku zásadního právního významu dovolatelka spatřuje v posouzení místní příslušnosti soudů k projednání obdobných podání. Navrhla zrušení usnesení soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že dovolání je nepřípustné, neboť napadené rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé, a není důvodné, jelikož podle ust. § 11 odst. 1 a 2, § 85 odst. 4 a § 87 písm. b) o. s. ř. je Obvodní soud pro Prahu 5 místně příslušný pro projednání sporu, a v tomto směru poukazují na rozhodnutí odvolacího soudu v obdobných případech i na R 29/1976. Navrhli, aby bylo dovolání odmítnuto. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným osobou s právnickým vzděláním ve smyslu § 241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) o žalobě na obnovu řízení, b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí ( § 235h odst. 1 věta druhá). Podle ustanovení § 238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) ve věci konkursu a vyrovnání, b) o žalobě pro zmatečnost, c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst.2. Podle ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2). Podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1, b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2). Podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a). V posuzovaném případě žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí námitky místní nepříslušnosti soudu. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 a § 238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 239 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., neboť nejde o žádný z případů v těchto ustanoveních upravených. Dovolání žalované tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto odmítl podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. Jelikož se tímto rozhodnutím dovolacího soudu řízení o věci nekončí, o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně, popřípadě odvolací soud, v konečném rozhodnutí ve věci samé (§ 243c odst. 1, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. ledna 2004 JUDr. Marta Škárová,v.r. předsedkyně senátu