26 Cdo 1509/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobkyně J. Š., proti žalovanému K. Š., zastoupenému advokátem, o zaplacení 27.274,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp.zn. 3 C 614/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. května 2003, č.j. 6 Co 1030/2003-48, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Prachaticích (soud prvního stupně) usnesením ze dne 27. 2. 2003, č.j. 3 C 614/2002-42, zastavil řízení (v důsledku zpětvzetí žaloby) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání žalovaného směřujícímu proti výroku o nákladech řízení Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) usnesením ze dne 13. 5. 2003, č.j. 6 Co 1030/2003-48, změnil usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku tak, že žalobkyni uložil nahradit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 8.810,-Kč, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (nezastoupená advokátem) včasné dovolání, jímž se domáhala zrušení „rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení v plném rozsahu“. Dovolání není přípustné. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V dané věci byl dovoláním napaden výrok usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé; tím však usnesení o nákladech řízení není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 5/2002, pod pořadovým číslem 88). Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř.; přitom vzhledem k ustanovení § 241b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. bylo nerozhodné, že v daném případě nebyla splněna podmínka povinného zastoupení dovolatelky ve smyslu § 241 odst. 1 a 2 o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. února 2004 Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v.r. předsedkyně senátu