29 Odo 20/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně JUDr. T. Z., advokátky, jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně Ch., a. s., zastoupené, advokátem, proti žalované T., s. r. o., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 1,312.875,50 Kč ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 Cm 114/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. října 2003, č.j. 7 Cmo 404/2002-26, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil ve výroku o náhradě nákladů řízení usnesení ze dne 11. července 2002, č. j. 30 Cm 114/2002-20, kterým Krajský soud v Ostravě uložil žalobkyni zaplatit žalované na nákladech řízení částku 51.410,- Kč (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). V odůvodnění rozhodnutí zejména uvedl, že důvodem k zastavení řízení bylo zpětvzetí žaloby, k němuž žalobkyně přistoupila nikoli pro chování žalované, v důsledku čehož vznikla žalobkyni povinnost k úhradě nákladů řízení žalované ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 věty první občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že důvodem zpětvzetí žaloby bylo postoupení pohledávky a nikoli skutečnost, že by žaloba byla nedůvodná, popř. že by vykazovala jiné vady. Dovolatelka vyslovuje domněnku, že při rozhodování o nákladech řízení mělo být postupováno podle ustanovení § 146 odst. 1 o. s. ř., přičemž požaduje, aby rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi v těchto ustanoveních vyjmenovanými usneseními. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., když usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé. Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 23. června 2004 JUDr. Ivana Štenglová,v.r. předsedkyně senátu