29 Odo 228/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně C., a.s., proti žalovanému M. S., o zaplacení 342.446,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 C 119/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. prosince 2000, č. j. 25 Co 157/2000 – 107, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, které posléze, podáním ze dne 2. 3. 2004, došlým Nejvyššímu soudu České republiky dne 8. 3. 2004, vzal v plném rozsahu zpět. Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.“). Nejvyšší soud proto v důsledku tohoto dispozitivního procesního úkonu dovolatele dovolací řízení podle § 243b odst. 4 věty druhé o. s. ř. zastavil. Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že řízení muselo být zastaveno, u žalobkyně však žádné prokazatelné náklady tohoto řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 25. března 2004 JUDr. František F a l d y n a, CSc. ,v. r. předseda senátu