29 Odo 628/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně M. H., proti žalovanému L. P., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalující O. S., o neplatnost dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Cm 14/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. února 2002, čj. 14 Cmo 116/2001-66, ve znění opravného usnesení ze dne 7. května 2002, čj. 14 Cmo 116/2001-74, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Odvolací soud svým rozsudkem potvrdil ve věci samé rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29.6.2001, čj. 28 Cm 14/2000-36, kterým tento soud určil neplatnost dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 19.11.1998. Proti rozsudku odvolacího podal žalovaný dovolání, které bylo soudu prvního stupně osobně doručeno dne 5. června 2002. Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o.s.ř.“). O takový případ jde podle části dvanácté, hlavy první, bodu 13. v projednávané věci. Podle § 240 odst. 1 o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 o.s.ř.). Rozsudek odvolacího soudu byl, jak vyplývá z dodejky založené ve spisu na čl. 70, žalovanému (jeho zástupkyni) doručen dne 8. dubna 2002. Téhož dne byl rozsudek doručen i žalobkyni (její zástupkyni). Vedlejšímu účastníku na straně žalující byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 17. dubna 2002. Téhož dne nabyl právní moci. Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o.s.ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 17. květen 2002 (pátek). Dovolání podané žalovaným až 5. června 2002 je tedy opožděné. Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. opožděné dovolání odmítl. Skutečnost, že v této věci bylo odvolacím soudem vydáno v záhlaví uvedené opravné usnesení, nemá v tomto případě vliv na počátek běhu lhůty k dovolání ve smyslu ustanovení § 240 odst. 1 věta druhá o.s.ř., neboť toto usnesení se netýká výroku rozhodnutí napadeného dovoláním ani označení účastníků řízení. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, 224 odst.1 a § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. (per analogiam), neboť žalovaný, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a ostatním účastníkům v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 27. ledna 2004 JUDr. Ivana Štenglová, v.r . předsedkyně senátu