29 Odo 971/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobce Ing. P. Z., zastoupeného, advokátem, proti žalované I. R. a.s., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 1,015.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 51 Cm 83/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. dubna 2003, č.j. 11 Cmo 258/2002-77, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek ze dne 28. května 2002, č.j. 51 Cm 83/2000-58, kterým Městský soud v Praze uložil žalované zaplatit žalobci 1,015.000,- Kč s 15 % úrokem z prodlení od 28. března 1998 do zaplacení, tak, že žalobu zamítl (první výrok). Dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok) a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti žalované zaplatit státu soudní poplatek ve výši 13.533,- Kč změnil tak, že se žalované tato povinnost neukládá (třetí výrok). Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním datovaným 12. srpna 2003 a podaným téhož dne k poštovní přepravě (srov. obálku č.l. 86). Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Požaduje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud se v prvé řadě zabýval otázkou včasnosti dovolání. Podle ustanovení § 240 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2). Rozsudek odvolacího soudu byl doručen, jak vyplývá z dokladu o doručení založeném ve spise u č.l. 82, zástupci žalobce 11. června 2003. Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. je posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání 11. srpen 2003 (pondělí). Dovolání podané žalobcem až 12. srpna 2003 je tedy opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno). Nejvyšší soud proto podané dovolání, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218a o. s. ř. jako opožděné odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když žalobce, který podáním opožděného dovolání zavinil jeho odmítnutí, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalované v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 23. března 2004 JUDr. Ivana Štenglová, v.r. předsedkyně senátu