30 Cdo 41/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUD. Pavla Pavlíka ve věci A) J. V., B) O. V. a C) nezletilé L. V., zastoupené Okresním úřadem v H. B. jako opatrovníkem, dětí L. V., z toho J. V. a L. V. zastoupeni advokátem, a L. V., zastoupeného advokátem, o zvýšení výživného, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. P 183/91, o dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. září 2002, č.j. 23 Co 292/2002-721, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Dovolatel je povinen zaplatit J. V. 650,- Kč a L. V. 325,- Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta. III. Dovolatel a nezletilá L. V. nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Hradci Králové usnesením v záhlaví označeným k odvolání otce potvrdil usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 25. června 2002, č.j. P 183/91-709, jímž bylo pro opožděnost odmítnuto otcovo odvolání proti usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 19. dubna 2002, č.j. P 183/91-688, kterým bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 25. dubna 2001, č.j. P 183/91-596, jímž bylo rozhodnuto o zvýšení výživného způsobem ve výroku podrobně uvedeným. Otec (dále dovolatel) v podaném dovolání, jehož přípustnost opírá o § 239 odst. 3 o.s.ř. a jež podává z důvodu § 241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Jakub Velecký i L. V. ve vyjádřeních shodně navrhují zamítnutí dovolatelova dovolání, neboť pokládají rozhodnutí odvolacího soudu za správné. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2001 (dále též jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu vydané po 1. 1. 2001 a po řízení provedeném podle Občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání dovolatele proti usnesení odvolacího soudu není přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení § 235h odst.1 věty druhé o. s. ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za o. s. ř. (§ 238 a § 238a o. s. ř.). Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§ 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o. s. ř., o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o. s. ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř. [§ 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. [§ 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o. s. ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o. s. ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř. [§ 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení § 75a o. s. ř. [§ 239 odst. 3 o. s. ř.]. V posuzovaném případě dovolatel dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 a § 238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá rovněž z ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle ustanovení § 208 odst. 1 o. s. ř. odvolání pro opožděnost (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 2002, sešit č. 1, pod pořadovým č. 8). Z uvedeného vyplývá, že dovolání dovolatele směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Protože dovolatelovo dovolání bylo odmítnuto, je povinen ve smyslu § 243b odst. 4 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, 2 a § 146 odst. 3 o.s.ř. nahradit ostatním účastníkům náklady, které v dovolacím řízení vynaložili. J. V. a L. V. vynaložili v dovolacím řízení náklady na zastoupení advokátem. Rozhodování o odměně za zastupování advokátem se řídí vyhláškou č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. Z této vyhlášky (srov. její ustanovení § 7 písm. b/, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1) vyplývá, že advokátu zastupujícímu J. V. náleží odměna ve výši 500,- Kč a paušální částka náhrad za dva úkony právní služby ve výši 75,- Kč za každý (§ 13 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb.); témuž advokátu zastupujícímu L. V. náleží odměna ve výši 250,- Kč a paušální částka náhrad za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (§ 13 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. d/ cit. vyhlášek). Celkové částky 650,- Kč u J. V. a 325,- Kč u L. V. je dovolatel povinen zaplatit v zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta, který oba jmenované v dovolacím řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi dovolatelem a nezletilou L. V. bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první o.s.ř., když úspěšné nezletilé v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 2. února 2004 JUDr. Karel Podolka, v. r. předseda senátu