30 Nd 157/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně J. B. proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu S., zastoupenému advokátem, o určení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 39 C 46/2000, o přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto: Věc, vedená u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 39 C 46/2000, se nepřikazuje Městskému soudu v Brně. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně navrhuje přikázání věci z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Brně, neboť k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 nemá důvěru a byla jeho rozhodnutími několikrát vážně poškozena, neboť postupoval nesprávně. Poukazuje na to, že usnesením Nejvyššího soudu sp.zn. 149/99 bylo v jiné věci jejímu návrhu na přikázání věci jinému soudu vyhověno. Žalovaný s návrhem nesouhlasí, neboť žádné vážné důvody pro delegaci věci jinému soudu neexistují a důvody žalobkyně pro nedůvěru Obvodnímu soudu pro Prahu 4 jsou navíc nepravdivé. Podle ust. § 12 odst. 2 o.s.ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Z důvodu vhodnosti lze věc přikázat k projednání a rozhodnutí jinému soudu zejména tehdy, nasvědčují-li okolnosti případu, a to ať již na straně účastníků nebo vyplývající z okolností věci (předmětu řízení apod.), že jiný soud věc projedná a rozhodne rychleji a hospodárněji. Důvody vedoucí k odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik závažné, aby odůvodňovaly výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Z obsahu spisu nevyplývá (žalobkyně ostatně ani netvrdí), že by zde byly dány okolnosti, pro něž by byl dán závěr o tom, že u Městského soudu v Brně by byla věc rychleji a hospodárněji projednána, popř. že by byly dány takové mimořádné poměry účastníků řízení, které by takový závěr opodstatňovaly. Takovým důvodem nemůže být ani to, že řízení u soudu probíhá způsobem, který nedopovídá představám účastníka řízení. Na tomto závěru nemůže ničeho měnit ani fakt, že v jiné věci (ve věci úpravy způsobilosti k právním úkonům žalobkyně) Nejvyšší soud v Brně usnesením ze dne 12. května 1999, sp.zn. 5 Nd 149/99, rozhodl tak, že věc přikázal k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně, a to již proto, že – jak spolehlivě plyne z odůvodnění usnesení – šlo o návrh, jemuž nikdo neodporoval, takže nebylo ani třeba usnesení odůvodnit. Nejvyšší soud vzhledem k důvodu uvedenému v žádosti žalobkyně o přikázání věci jinému soudu než soudu příslušnému, neshledal, že by se jednalo o takové okolnosti na straně účastníka, které by dostatečně odůvodňovaly prokázání věci jinému soudu ve smyslu ust. § 12 odst. 2 o.s.ř. Nejvyšší soud proto žádosti žalobkyně na přikázání věci jinému soudu nevyhověl. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. září 2004 JUDr. Karel Podolka, v. r. předseda senátu