32 Od 80/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně Č. o. b., a. s., proti žalovaným 1) Ž. H. a. s., a 2) Ž. V., a. s., oběma zastoupeným, advokátem, o zaplacení směnečné pohledávky 22,000.000,- Kč, vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cmo 349/2003, o návrhu žalované 1) a návrhu žalované 2) na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto: Věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cmo 349/2003 se Vrchnímu soudu v Olomouci nepřikazuje. O d ů v o d n ě n í : U Krajského soudu v Plzni bylo dne 19. 12. 2000 zahájeno řízení o vydání směnečného platebního rozkazu ve výši 22,000.000,- Kč. V současné době je u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cmo 349/2003 vedeno odvolací řízení o odvolání obou žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 7. 2003 čj. 47 Cm 32/2001-149. Žalovaní 1) a 2) dne 4. 9. 2003 podali návrhy na přikázání věci k Vrchnímu soudu v Olomouci. Vhodnost přikázání spatřují v tom, že Vrchní soud v Praze rozhodoval v obdobné věci týkající se stejných účastníků řízení. Žalovaní se domnívají, že tak může být zabráněno precedenčnímu způsobu rozhodování v této věci. Žalobkyně se k přikázání vyjádřila tak, že s návrhy žalovaných nesouhlasí a navrhuje, aby soud žádosti nevyhověl. Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Vrchnímu soudu v Praze) a Vrchnímu soudu v Olomouci, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrhy žalovaných na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána. Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě. Tvrzení žalovaných o tom, že by mohlo dojít k precedenčnímu rozhodování odvolacího soudu v této věci není způsobilé založit důvod k přikázání věci z důvodů vhodnosti jinému odvolacímu soudu téhož stupně. Nejvyšší soud tedy důvody pro přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 2 o. s. ř. neshledal a návrhům žalovaných nevyhověl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 14. ledna 2004. JUDr. František F a l d y n a, CSc., v. r . předseda senátu