32 Odo 933/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Č. p., a. s., zastoupené, advokátem, proti žalovanému J. R., o zaplacení částky 19 962 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 12 C 4160/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. ledna 2001 č. j. 9 Co 777/99 - 32, takto : I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 6. ledna 1999 č. j. 12 C 4160/98 - 17 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 981 Kč spolu s 19% úrokem z prodlení od 21. 8. 1995 do 20. 6. 1996 a s 21 % úrokem z prodlení od 21. 6. 1996 do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobkyně do výroku rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 29 943 Kč s příslušenstvím, Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 26. ledna 2001 č. j. 9 Co 777/99 - 32 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dalších 9 981 Kč s 19 % úrokem od 21. 8. 1995 do zaplacení, ve zbývající části byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Proti potvrzujícímu zamítavému výroku rozsudku odvolacího soudu v rozsahu částky 19 962 Kč s příslušenstvím podala žalobkyně dovolání, ve kterém namítá, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud v tomto rozsahu zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“). Dovolání v této věci není přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (mimo rozhodnutí uvedených v § 237 odst. 2 o. s. ř., které však v dané souvislosti nepřicházejí v úvahu) je dovolání přípustné při splnění podmínek uvedených v § 237 odst. 1 o. s. ř. Tyto vady se ze spisu nepodávají a konečně dovolatelka ani netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo. Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu je dovolání dále přípustné za podmínek uvedených v § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a v § 239 o. s. ř. Krajský soud v Ústi nad Labem dovoláním dotčeným výrokem rozsudku potvrdil rozsudek soudu prvního stupně aniž vyslovil, že je proti tomuto rozhodnutí přípustné dovolání podle § 239 odst. 1 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle § 239 odst. 1 o. s. ř. v této věci tedy není naplněna. Podle druhého odstavce téhož ustanovení nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Podle § 239 odst. 3 o. s. ř. nelze dovolání připustit ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč. V posuzovaném případě není proto ani tento předpoklad přípustnosti dovolání naplněn, když z obsahu spisu se nepodává, že by žalobkyně takový návrh učinila a navíc dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění pouze ve výši 19 962 Kč s příslušenstvím. S ohledem na skutečnost, že rozhodnutím odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, nepřipadá v úvahu přípustnost dovolání v této věci ani podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Jak vyplývá z obsahu spisu, nedošlo v této věci ani k naplnění předpokladu přípustnosti dovolání ve smyslu § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Přípustnost dovolání i v těchto případech je navíc podmíněna skutečností, že dovolání směřuje proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč (§ 238 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že dovolacím soudem nebyl zjištěn ani žádný z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací z těchto důvodů podané dovolání odmítl jako nepřípustné podle § 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř., aniž se tak mohl zabývat věcnou správností napadeného rozhodnutí. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. To za situace, když žalobkyně neměla se svým dovoláním úspěch a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 19. února 2004 JUDr. Kateřina Hornochová, v.r. předsedkyně senátu