U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. listopadu 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o : Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. S., rozsudkem Obvodového soudu Saarbrücken, Spolková republika Německo, ze dne 28. října 2003, sp. zn. 23 Js 865/03, a to pro trestný čin těžké loupeže společně s úmyslným řízením motorového vozidla bez řidičského oprávnění a porušením zákona o zbraních podle § 249 odst. 1, § 250 odst. 2 č. 1, § 52 německého trestního zákona, § 1, § 3 německého zákona o mladistvých, § 21 odst. 1 č. 1, německého silničního zákona, § 37, § 53 odst. 3 č. 3 německého zákona o zbraních, k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců. O d ů v o d n ě n í : Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu Saarbrücken, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 5. 11. 2003, byl J. S. uznán vinným trestným činem těžké loupeže společně s úmyslným řízením motorového vozidla bez řidičského oprávnění a porušením zákona o zbraních podle § 249 odst. 1, § 250 odst. 2 č. 1, § 52 německého trestního zákona, § 1, § 3 německého zákona o mladistvých, § 21 odst. 1 č. 1, německého silničního zákona, § 37, § 53 odst. 3 č. 3 německého zákona o zbraních. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil v podstatě tím, že dne 17. 5. 2003 ve S. na autobusové zastávce v ulici B. S. ve S. – H., v automobilu Peugeot 206 státní poznávací značky, přiložil čepel vystřelovacího nože asi 20 - 30 cm před obličej svědkyně M. R., a tuto slovy: „ven, jinak tě oddělám“, donutil vystoupit z vozidla, poté se vydal ze strany spolujezdce na stranu řidiče a shora uvedeným vozidlem odjel po zemské silnici do K./N., aniž by vlastnil platné řidičské oprávnění třídy B, a měl přitom u sebe vystřelovací nůž a bojový kroužek, aniž by pro ně vlastnil potřebné povolení. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin loupeže podle § 234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. S. se dopustil skutku, jenž je i podle českého právního řádu zvlášť závažným trestným činem, jehož stupeň nebezpečnosti je zvyšován i okolnostmi případu, zejména že úmyslně použil nůž a řídil uloupené vozidlo bez řidičského oprávnění. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nikoliv zanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. listopadu 2005 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík