11 Tcu 163/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. prosince 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o : Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. S., rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. 4 Ds 951 Js 26908/97, a to pro trestný čin převádění cizinců ve 25 případech podle § 25 odst. 2, § 52, § 69, § 68b německého trestního zákona, § 92 odst. 1 č. 1, § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců a zákazu řízení motorových vozidel na území Spolkové republiky Německo po dobu dvou roků. O d ů v o d n ě n í : Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 15. 5. 1998, byl P. S. uznán vinným trestným činem převádění cizinců ve 25 případech podle § 25 odst. 2, § 52, § 69, § 68b německého trestního zákona, § 92 odst. 1 č. 1, § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 německého cizineckého zákona. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil v podstatě tím, že poté co dne 14. 11. 1997 v 18.00 hodin přišli u obce L. zahraniční státní příslušníci v počtu 25 osob ( jejichž povinností bylo mít vízum) – převážně kosovsko-albánské národnosti – pěšky z Č. r. mimo povolený hraniční přechod na území S. r. N., po dohodě s dalšími doposud neznámými spolupachateli poskytl těmto cizincům při jejich nepovoleném přicestování a pobytu pomoc tím, že jel svým osobním vozem Ford Tranzit, přes povolený hraniční přechod k domluvenému místu převzetí u obce L., tam vzal cizince do tohoto vozu a vyjel s nimi do vnitrozemí, přičemž věděl že cizinci nemají potřebné povolení pro pobyt ve Spolkové republice Německo, avšak dne 14. 11. 1997 ve 21.30 hodin hlídka S. o. hranic obviněného i s cizinci v jeho osobním voze zadržela. Obviněnému byla přislíbena odměna ve výši 100,- DM za každou převezenou osobu. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců a zákazu řízení motorových vozidel na území Spolkové republiky Německo po dobu dvou roků. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. S. se pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již nikoli zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. prosince 2005 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík