20 Cdo 1219/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněných a) M. V., b) K. H., zastoupených advokátem, proti povinnému B. Š., pro částku 170.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 12 Nc 9525/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 25. února 2003, č. j. 23 Co 103/2003-58, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze 16. 5. 2002, č. j. 12 Nc 9525/2002-28, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na odklad exekuce. Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 a § 238a odst. 1 písm. c), d) občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“). Oprávnění navrhli odmítnutí dovolání. Dovolání není přípustné. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Podle § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o zamítnutí návrhu na odklad výkonu rozhodnutí (exekuce) v jeho taxativním výčtu uvedeno není. Protože nejde o usnesení o obnově řízení ani po povolení obnovy, není dovolání přípustné ani podle § 238 o.s.ř. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř., upravujícího přípustnost (kromě konkursních a zmatečnostních) v exekučních věcech, jelikož napadeným usnesením nebylo rozhodnuto o návrhu na nařízení exekuce (písm. c/) ani o jejím zastavení (písm. d/), nýbrž o odkladu, na nějž se však žádný z případů upravených v taxativním výčtu tohoto ustanovení nevztahuje (o příklep /písm. e/, rozvrh /písm. f/ ani o povinnosti vydražitele /písm. g/ nejde zcela zjevně). Přípustnost dovolání nevyplývá ani z § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., na nějž poukazuje dovolatel, jelikož toto ustanovení ji nezakládá – samo o sobě – pro kterákoli rozhodnutí v exekučních věcech, ale jen (§ 238a odst. 2 o.s.ř.) pro případy uvedené právě ve speciálním ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř., v jejichž výčtu však (viz výše) rozhodnutí o odkladu exekuce není (k tomu, jakož i k závěru, že okolnost, zda jde o rozhodnutí ve věci samé, jak to vyžaduje ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., či nikoli, je nevýznamná, srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2004 pod poř. č. 233). Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. O nákladech vzniklých oprávněným v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 exekučního řádu). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. srpna 2005 JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r. předseda senátu