20 Cdo 1419/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné L. B., proti povinné D. K., pro částku 6.175,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 126 Nc 1375/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. ledna 2005, č. j. 9 Co 1890/2004-15, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozhodnutím krajský soud odmítl odvolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze 16. 6. 2004, č. j. 126 Nc 1375/2004-4 (kterým okresní soud nařídil exekuci na majetek povinné a jejím provedením pověřil soudního exekutora), s odůvodněním, že odvolání neobsahuje skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce (§ 44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů). Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla povinná podáním nazvaným dovolání, v němž pouze – aniž uvádí cokoliv jiného – žádá o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro dovolací řízení. Její žádosti okresní soud vzhledem ke zřejmé nepřípustnosti dovolání nevyhověl. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání, v jejich taxativních výčtech uvedeno není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 3. 10. 2002, sp. zn. 26 Cdo 1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2002 pod poř. č. 196). Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. není dovolání přípustné rovněž, jelikož jím napadené usnesení (navíc nemeritorní – k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod pořadovým číslem 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod poř. č. 88) není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím. Nejvyšší soud proto, aniž dovolatelku vyzval k odstranění nedostatku povinného zastoupení advokátem (§ 241 o.s.ř.), bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl. O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 exekučního řádu). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 6. září 2005 JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu