20 Cdo 2740/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Č. p., k.s., proti povinné G. L., s.r.o., o zastavení exekuce, pro 1.000.000.- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. Nc 2376/2002, o dovolání exekutora Mgr. J. N., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30.ledna 2004, č.j. 18 Co 507/2003-32, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. . O d ů v o d n ě n í : Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně v souvislosti se zastavením exekuce dle § 268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř. uložil povinnému zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce částku 6.506.-Kč. Exekutor ve včasném dovolání namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř) v otázce, v níž je rozhodování soudů rozdílné. Dochází-li k zastavení exekuce pro nedostatek majetku a je-li uložena náhrada nákladů povinnému, fakticky to znamená, že náklady exekuce má nést exekutor. Soudy by měly v takové situaci aplikovat § 89 exekučního řádu a zavinění zastavení exekuce by mělo být přičítáno oprávněnému. Dovolání přípustné není. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí (a ve smyslu § 52 odst. 1 a § 130 zák. č. 120/2001 Sb. nepochybně též zastavení exekuce); ustanovení § 237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2). Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že je jimi rozhodováno ve věci zastavení exekuce, takové rozhodování pak představuje nepochybně věc samu – předmětem rozhodování je další osud exekuce. Ve smyslu ustáleného výkladu přípustnosti dovolání ve vztahu k pojmu věc sama je totiž takový pojem právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede; v řízení o zastavení exekuce je tedy o věci samé rozhodováno pozitivním, případně zamítavým (ve vztahu k návrhu byl-li podán) výrokem. Současný výrok o nákladech exekuce podle § 87 odst. 1 až 3 zák. č. 120/2001 Sb. vydaný soudem v souvislosti se zastavením exekuce – ať již za postupu dle § 52 odst. téhož zákona podle § 271 o.s.ř. anebo podle § 89 zák. č. 120/2001 Sb. - je rozhodnutím o vedlejším plnění (jde o rozhodnutí výlučně procesní povahy), které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná návrhem nebo vyplývající z průběhu řízení a není tedy rozhodnutím o věci samé ve smyslu § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř.. Dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze. Dovolacímu soudu tak nezbývá, nežli jeho dovolání za postupu dle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítnout. Tomu odpovídá i nákladový výrok ( § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.); podle obsahu spisu není zřejmé, že by komukoliv krom dovolatele vznikly v dovolacím řízení náklady. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 22.března 2005 JUDr. František I š t v á n e k , v.r. předseda senátu