NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 22 Cdo 2041/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) J. K. a b) M. K., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) J. S. a 2) H. S., zastoupeným advokátem, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 143/97, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. března 2004, č. j. 17 Co 132/2002-248, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se domáhali, aby žalovaným bylo uloženo zdržet se zastínění dále specifikovaného pozemku žalobců laminátovým plotem, který žalobci postavili na svých pozemcích při hranici s pozemkem žalobců. Žalobci tvrdili, že zastínění „v celkové délce 4 – 5 hodin“ neprůhledným plotem dlouhým 45 m vysokým 2,5 m ovlivňuje pěstování porostu na 25 % celkové výměry pozemku a část pozemku o výměře 100 m2 je z možnosti zemědělského obdělávání zcela vyloučena. Dále se domáhali, aby žalovaným bylo uloženo plot snížit do výše 1,5 m. Okresní soud v Třebíči (dále soud prvního stupně) rozhodl rozsudkem z 21. 1. 2002, č. j. 4 C 143/97-235, tak, že „žalovaní jsou povinni zdržet se jednání, kterým by nad míru přiměřenou poměrům obtěžovali žalobce při výkonu jejich vlastnického práva k pozemku parcela číslo 459/1 v k. ú. T., zejména je nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat stíněním laminátovým plotem při hranici pozemků parcela číslo 459/2 a 459/3,“ dále že „se zamítá návrh, aby žalovaní byli povinni snížit oplocení nacházející se při hranici parcela číslo 459/2 a 459/3 v k. ú. T., složený z laminátových dílů, do výše 1,50 m,“a o povinnosti žalovaných nahradit žalobcům a státu náklady řízení. K odvolání žalovaných rozhodl Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem z 29. 3. 2004, č.j. 17 Co 132/2002-248 výrokem pod bodem I. tak, že „rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném výroku ve věci samé o povinnosti žalovaných zdržet se jednání potvrzuje ve znění, že žalovaní jsou povinni zdržet se jednání, jímž by nad míru přiměřenou poměrům obtěžovali žalobce při výkonu vlastnického práva k pozemku parc. č. 459/1, vedeného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu ve Z. pro k. ú. T., obec T., stíněním laminátovým plotem nacházejícím se na pozemcích parc. č. 459/2 a parc. č. 459/3, vedených v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu ve Z. pro k. ú. T., obec T., při hranici s pozemkem parc. 459/1, vedeném v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu ve Z. pro k. ú. T., obec T.“, a výroky pod body II. – IV. rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalovaní postavili na hranici svých pozemků parc. č. 459/2 a 459/3 s pozemkem žalobců parc. č. 459/1 v k. T. laminátový plot průsvitný neprůhledný plot žluté barvy o délce 45 m a výšce 2,5 m. Odvolací soud uvedl, že takové oplocení mezi pozemky sousedů není běžné a při respektování dobrých sousedských vztahů nelze spravedlivě po žalobcích požadovat, aby je tolerovali. Přichází-li v úvahu aplikace § 127 ObčZ, který ukládá vlastníku věci, aby se zdržel všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného, pak pojem „nad míru přiměřenou poměrům“ není v zákoně specifikován. Záleží tak na jeho výkladu, v němž by měly být zohledněny všechny okolnosti konkrétního případu s přihlédnutím k místním poměrům a k tomu, co již nelze považovat za běžné chování, která jsou při respektování dobrých sousedských vztahů mezi sousedy obvyklé. I když podle závěru znaleckého posudku nebyl zjištěn výraznější vliv předmětného oplocení na růst vegetace na pozemku žalobců, neznamená to, že k obtěžování nad míru přiměřenou poměrům nedochází. Věc je třeba posuzovat komplexně a podle odvolacího soudu nelze odhlédnout od toho, že pozemek je laminátovým oplocením značně zastíněn, jak vyplývá ze znaleckého posudku. Už soud prvního stupně uvedl, že zastínění dosahuje v letním období 37 % plochy pozemku žalobců v ranních hodinách a postupně se snižuje v dopoledních hodinách, na jaře je v ranních hodinách zastínění pozemku 31,25 %. Také propustnost světla je značně snížena a pozemek žalobců špatně provětrává. S přihlédnutím k rozsahu plochy a délce doby zastínění pozemku žalobců, nižší propustnosti světla a špatnému provětrávání, i odvolací soud přisvědčil žalobcům, že jsou oplocením obtěžování nad míru přiměřenou poměrům. Z těchto skutečností vyplývá, že důsledky spojené se stavbou plotu žalovaných obtěžují žalobce jako vlastníky sousedního pozemku nad míru přiměřenou poměrům ve smyslu § 127 ObčZ. Odvolací soud také připomněl, že oplocení 45 m dlouhé a 2,5 m vysoké z neprůhledného a nepropustného materiálu nepřispívá k pohodě bydlení a dobrým sousedským vztahům a působí v předmětném prostoru velmi rušivě. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku ohledně povinnosti žalovaných zdržet se zastínění předmětného pozemku žalobců laminátovým plotem žalovaných ve znění, jímž upřesnil označení pozemků účastníků a upravil slovní formulaci žalobního petitu. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Jeho přípustnost dovozují z § 237 odst. l písm. a) OSŘ, případně podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ. Namítají, že skutkové zjištění soudu obou stupňů o značném zastínění pozemku žalobců plotem žalovaných nemá oporu v provedeném dokazování. Ze znaleckého posudku totiž vyplývá, že oplocení způsobuje jen částečně zastínění pozemku žalobců, které je nepatrné a navíc se v průběhu dne a ročních období vyvíjí. Podle znaleckého posudku nedochází v důsledku oplocení ke škodám na trvalé vegetaci na pozemku žalobců, jejíž listová plocha je ovlivněna jen ve velmi malé míře a škody na polní vegetaci jsou statisticky neprůkazné. Znalec také poukázal na to, že zastínění na pozemku žalobců je způsobeno vzrostlými stromy na pozemku, jejichž hustota je vysoká a zastínění stromy vylučuje zastínění plotem. Soudy obou stupňů uvádí v odůvodnění jen část znaleckého posudku, nezabývají se odpověďmi znalce na otázky, které mu byly soudem prvního stupně položeny. Dovodily tak povinnost žalovaných v rozporu se zjištěným skutkovým stavem a jde tak o nesprávnou aplikaci § 127 ObčZ. Žalovaní dále namítají, že v řízení došlo k vadě řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tu spatřují v tom, že když upozornili na nedostatečnou specifikaci pozemku žalobců, označeného jen parcelním číslem a katastrálním územím, odvolací soud sám, aniž podle § 43 OSŘ vyzval žalobce k doplnění žalobního petitu, zvolil sám jinou formulaci výroku o povinnosti žalovaných. Rozsudek odvolacího soudu jde tak nad rámec žalobního petitu žalobců. Žalovaní navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Žalobce a) se vyjádřil k dovolání tak, že rozsudek odvolacího soudu je správný a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Žalobkyně b) se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenými účastníky řízení, se dále zabýval otázkou, zda jde o dovolání přípustné. Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Rozsudek odvolacího soudu je rozsudkem potvrzujícím. Soud prvního stupně žalobě v části, ve které se žalobci domáhali, aby se žalovaní zdrželi zastínění pozemku žalobců laminátovým plotem, vyhověl, přičemž odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil – rozhodl o stejném předmětu řízení, a to ochraně vlastnického práva žalobců k totožnému pozemku, jehož označení jen upřesnil tak, aby odpovídalo § 27 odst. l písm. b) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, a jen formulačně rovněž upřesnil žalobní petit, o kterém rozhodl soud prvního stupně. Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Jak vyplývá z tohoto ustanovení je dovolání přípustné jen pro řešení otázek právních (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1986/2001, uveřejněné pod C 1164 ve Svazku 16 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck - dále „Soubor rozhodnutí“). Dovolací soud není proto oprávněn přezkoumávat, zda skutkové zjištění odvolacího soudu, že zastínění pozemku žalobců parc. č. 459/1 plotem žalovaných je značné, když odvolací soud pominul i stínění stromů na pozemků žalobců, má v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Teprve s tímto nesprávným skutkovým zjištěním spojují žalovaní nesprávné právní posouzení věci. Protože dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci tak nebyl podle obsahu (§ 41 odst. 2 OSŘ) v dovolání uplatněn, není dovolání proti tomuto rozsudku podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ přípustné. Dovolací soud proto, aniž se zabýval namítanou vadou řízení jako dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ, dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 odst. 1 písm. c/ OSŘ). Touto vadou by se dovolací soud mohl zabývat podle § 242 odst. 3 OSŘ jen tehdy, pokud by šlo o dovolání přípustné (k tomu srovnej právní věty rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 4. 11. 2003, sp. zn. 22 Cdo 510/2003, a z 27. 8. 2003, sp. zn. 28 Cdo 1080/2003, publikované pod C 2117 a C 2237 ve svazku 27 Souboru civilních rozhodnutí). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobcům náklady nevznikly - vyjádření žalobce a) sepsal žalobce sám, nikoli jeho zástupce (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. září 2005 JUDr. Marie Rezková, v. r. předsedkyně senátu