NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 976/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivana Meluzína a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce C. D., podnikatele, proti žalovaným 1) MUDr. V. R. a 2) PhDr. D. R., o zaplacení částky 161.577,- Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě na zaplacení částky 72.090,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp. zn. 10 C 101/97, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2004, č. j. 16 Co 255/2004-167, takto: I.Dovolání se odmítá. II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. srpna 2004, č.j. 16 Co 255/2004-167, odkazuje na ustanovení § 218a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako opožděné odvolání žalovaných proti rozsudku ze dne 27. července 2001, č.j. 10 C 101/97-112, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci 161.577,- Kč s příslušenstvím. Proti tomuto usnesení podali žalovaní dovolání, namítajíce, že rozhodnutí o odmítnutí odvolání je oprávněn učinit toliko soud prvního stupně (§ 208 odst. 1 o. s. ř.). Učinil-li tak soud odvolací, odňal dovolatelům „jeden stupeň“ a znemožnil dovolatelům „podat proti rozhodnutí odvolání a uplatnit v něm své námitky“. S poukazem na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. dovolatelé požadují, aby Nejvyšší osud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají proto, že rozhodnutí, jímž odvolací soud odmítl pro opožděnost odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, není mezi v těchto ustanoveních vyjmenovanými usneseními. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 o. s. ř., když usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé. Jelikož dovolání žalovaných směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné, Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 30. srpna 2005 JUDr. Petr Gemmel, v.r. předseda senátu