32 Odo 1136/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivana Meluzína v právní věci žalobce JUDr. J. Ž., proti žalované … bance, a.s., o zaplacení úroků z termínovaného vkladu s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 237/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. července 2001, čj. 9 Cmo 408/99 – 37, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského obchodního (nyní Městského) soudu v Praze ze dne 25. listopadu 1998, čj. 7 Cm 237/95 – 23, a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovoláním datovaným dnem 13. září 2004 a podaným k poštovní přepravě dne 15. září 2004, napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu a domáhal se jeho zrušení. Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále jen “o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. věc rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu (srov. č. l. 38, poslední odstavec). Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu bodu 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí též zkoumání včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2001, pod číslem 81). Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jak stanoví ust. § 240 odst. 1 o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2000. Z obsahu spisu se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalovanému dne 1. října 2001 a žalobci dne 2. října 2001 a tímto dnem též nabyl právní moci. Dovolání datované dnem 13. září 2004 a předané na poštu k přepravě dne 15. září 2004 je tedy zjevně opožděné. Nejvyšší soud proto podle ust. § 243b odst. 4 a ust. § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání odmítl jako opožděné. Žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný, žalované však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Proto dovolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo (srov. § 142, odst. 1, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř.). Proti tomu rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 16. března 2005 JUDr. Miroslav Gallus, v.r. předseda senátu