6 Tdo 8/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. ledna 2005 dovolání obviněného J. Š., které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2004, sp. zn. 5 To 349/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 79/2003, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2004, sp. zn. 9 T 79/2003, byl obviněný J. Š. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 29. 5. 2003 v době kolem 17.00 hod. v B. na ulici G. před domem číslo jako řidič sanitního vozidla značky Fiat Ducato, registrační značky, nejprve zastavil v místě zálivu zastávky městské hromadné dopravy, kde je řidičům zakázáno zastavit a stát a přesto, že z vozidla neměl potřebný výhled, si řádně neověřil, zda může bezpečně zacouvat k okraji vozovky a při couvání zadní částí vozidla zachytil chodkyni M. P., narozenou 17. 2. 1925, která v úmyslu přejít mimo přechod pro chodce pětiproudovou komunikaci s povolenou rychlostí do 60 km/hod, vstoupila za jeho vozidlo, v důsledku nárazu upadla na zem a utrpěla těžké zranění zhmožděním mozku a rozsáhlým krvácením do mozku se zlomeninou klenby lebeční spolu s rozsáhlým zhmožděním pravé ruky a pravé horní části zad, přičemž tomuto zranění dne 1. 6. 2003 v nemocnici podlehla. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 224 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání šestatřiceti měsíců. Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný J. Š. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2004. sp. zn. 5 To 349/2004, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen dne 19. 10. 2004 Městskému státnímu zastupitelství v Brně, dne 22. 10. 2004 obhájci obviněného JUDr. J. B. a dne 18. 11. 2004 obviněnému J. Š. Obviněný J. Š. podal dne 20. 12. 2004 prostřednictvím výše jmenovaného obhájce u Městského soudu v Brně dovolání, kterým napadl citované usnesení krajského soudu a opřel ho o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V odůvodnění dovolání obviněný zrekapituloval skutková zjištění soudu prvého stupně, v rámci čehož poukázal na svědeckou výpověď V. P., manžela poškozené, znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, výslech znalkyně MUDr. E. K., protokol o nehodě v silničním provozu, fotodokumentaci pořízenou na místě nehody, plánek k dopravní nehodě, výpis z evidenční karty řidiče a lékařskou zprávu vystavenou MUDr. R.S. Namítl, že z provedených důkazů nelze prokázat skutkový stav, jak jej nalézací soud zjistil. Žádný z těchto důkazů nepotvrzoval obžalobu v tom směru, že to byl právě obviněný, kdo poškozenou při couvání sanitním vozidlem zachytil a tím přivodil její pád, zranění a pozdější smrt. Soudu prvého stupně postačoval k závěru o příčinné souvislosti mezi dopravní nehodou a smrtí poškozené názor znalců z oboru zdravotnictví, ačkoliv soudní znalkyně ve své výpovědi mimo jiné uvedla, že znalci měli k dispozici pouze protokol o nehodě v silničním provozu, kde poloha poškozené není vyznačena. Rovněž si nevzpomínala, zda dostali k dispozici konkrétní popis polohy poškozené po nehodě. Také informace, které měli v době vypracování posudku k dispozici, byly značně kusé. Obviněný zdůraznil, že návrh obhajoby na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru silniční dopravy nalézací soud nepřipustil a sám žádné důkazy v tomto směru neprováděl; provedené důkazy naopak svědčí o pochybnostech, které se soudu nepodařilo rozptýlit. Upozornil, že na sanitním vozidle, které kritického dne řídil, nebyla nalezena jakákoliv stopa po střetu s jakýmkoliv objektem. Soudní znalkyně na otázku položenou v tomto smyslu odpověděla, že známky poškození na vozidle od lidského těla by nemusely být. Podle obviněného odvolací soud shledal, že soud prvého stupně učinil ve věci úplná a správná zjištění, která mají oporu v provedeném dokazování, aniž by vzal v úvahu, že v dokazování absentuje jakýkoli přímý důkaz, a ztotožnil se s pouhou úvahou nalézacího soudu o tom, jak se věc mohla stát. Soudy obou stupňů proto vycházely pouze z vysokého stupně podezření, že skutek se mohl stát tak, jak jej popsaly a ne jinak. Jakkoli vysoký stupeň podezření však sám o sobě není s to vytvořit spolehlivý a zejména zákonný podklad pro odsuzující výrok soudu, který musí být vždy výrazem lidsky dosažitelné jistoty, plynoucí především ze zákonem stanoveného procesu zjišťování a následujícího vyhodnocení rozhodných skutečností tak, aby se skutkové závěry soudního rozhodnutí neocitly v rozporu s vlastním obsahem provedených důkazů. Obviněný konstatoval, že za tohoto stavu měl odvolací soud postupem podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek soudu prvého stupně zrušit. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem a jeho osobu zprostil obžaloby. K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolání je sice formálně podáno z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., avšak ve skutečnosti obviněný namítá toliko neúplnost dokazování a nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Pokud jde o tvrzení, že pro zamítnutí odvolání nebyly splněny procesní podmínky, je uplatněný dovolací důvod ryze procesního charakteru a vztahuje se na případy, kdy odvolání nebylo soudem druhého stupně věcně projednáno, ačkoliv se tak stát mělo. Odvolání obviněného však projednáno bylo a bylo o něm i rozhodnuto. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. Š. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Nejvyšší soud dále zjišťoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, neboť jejich existence je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů: g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Procesní podmínky pro zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku jsou taxativně vymezeny v příslušných ustanoveních trestního řádu upravujících řízení o stížnosti a odvolání. Podstata citovaného dovolacího důvodu je předně v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale na místo toho opravný prostředek bez věcného přezkoumání zamítl (např. podle § 253 odst. 1 tr. ř. odvolání jako opožděně podané) nebo odmítl (podle § 253 odst. 3 tr. ř. pro nesplnění náležitostí obsahu odvolání), aniž přitom byly splněny procesní podmínky pro takový postup. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném opravném řízení, které v rozporu se zákonem nebylo provedeno. V posuzovaném případě však dovolatel nesplnění konkrétních procesních podmínek pro zamítnutí odvolání (stanovených v § 253 odst. 1 tr. ř.) neuvádí. Vady rozhodnutí spatřuje ve ztotožnění se odvolacího soudu se zákonností řízení provedeného soudem prvého stupně včetně jeho skutkových zjištění a na ně navazujícího právního hodnocení a tvrdí, že odvolací soud měl postupem podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušit. Podle Nejvyššího soudu prostřednictvím zmíněného dovolacího důvodu obviněný nenamítá nesplnění procesních podmínek pro zamítnutí odvolání ze strany odvolacího soudu, ale nesprávnost a neúplnost věcného přezkoumání odvoláním napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení. Z trestního spisu a napadeného usnesení je zřejmé, že v případě obviněného J. Š. konal Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§ 254 tr. ř.). Proto lze tento dovolací důvod uplatnit jen, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu dán důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil důvod dovolání stanovený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat. Pro úplnost lze připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.). Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným J. Š. formálně deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněný uplatnil již zmíněné výhrady proti postupu odvolacího soudu v přezkumném řízení. Dále namítl, že z provedených důkazů nelze prokázat skutkový stav, jak jej soud prvého stupně zjistil. V této souvislosti zejména vytkl nedostatečnost znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a neprovedení důkazu znaleckým posudkem z oboru silniční dopravy. Podle jeho názoru soudy obou stupňů vycházely pouze z vysokého stupně podezření, že se skutek mohl stát tak, jak jej popsaly a ne jinak. Nutno zdůraznit, že všechny tyto uplatněné výhrady, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, jsou ale primárně námitkami ohledně správnosti zjištěného skutkového stavu věci včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z těchto tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje vady ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše uvedeno samotná skutková zjištění však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V dovolání obviněný nenamítá, že skutek popsaný ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně (viz jeho citace výše), který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V daném případě jde proto ze strany obviněného výlučně o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nelze podřadit ani pod některý další v zákoně (§ 265b tr. ř.) taxativně stanovený dovolací důvod. Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Dovolací soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v § 265b tr. ř. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci. Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného J. Š. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející), přičemž rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 27. ledna 2005 Předseda senátu: JUDr. Jiří H o r á k