11 Tcu 148/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. října 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o : Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. M., rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 16. 11. 2004, sp. zn. 4 Kls 154 Js 10761/04, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců v organizované skupině podle § 92b odst. 1, § 92a odst. 1 č. 1 a 2, § 92 odst. 1 č. 1 a č. 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, § 25 odst. 2, § 53, § 54 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků a 2 (dvou) měsíců. O d ů v o d n ě n í : Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 24. 11. 2004, byl P. M. uznán vinným trestným činem výdělečného převádění cizinců v organizované skupině podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a dvou měsíců. Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že jako člen organizované převaděčské skupiny, za slíbenou finanční odměnu ve výši 100 EUR za jedno pěší převedení a 3 000 EUR za jedno převezení: - v období od 12. 11. 2003 do 6. 4. 2004, v prostoru č.-n. hranice, v šesti případech nezákonně pěšky převedl celkem 23 čínských státních příslušníků a dále skupinu 5 vietnamských státních příslušníků na území S. r. N. a dál k parkovišti W., C., kde je předal jinému členu převaděčské skupiny, - vždy v brzkých ranních hodinách, v období od 23. 4. 2004 do 21. 5. 2004, kdy byl zadržen, v prostoru č.-n. hranice, v oblasti F. i. W., sám nebo spolu s dalším členem převaděčské skupiny, nezákonně v pěti případech v pronajatých transportérech různých značek převezl celkem 100 čínských státních příslušníků na území S. r. N. a dál do obce K., kde je vysadil. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. M. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegálním převodu značného počtu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Odsouzený jednal v takovém rozsahu, že lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Nelze přehlédnout, že za obdobnou trestnou činnost byl v minulosti na území S. r. N. již soudně trestán (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 11 Tcu 99/2005), a to i k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 20. října 2006 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík