20 Cdo 1602/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Č. d., a.s., člena koncernu K. I., a.s., proti povinnému A. G., přikázáním pohledávky, pro částku 2.634,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 32 E 316/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 29. 11. 2005, č. j. 9 Co 1932/2005-41, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 31. 8. 2005, č.j. 32 E 316/2005-33, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí (nařízeného usnesením téhož soudu z 23. 3. 2005, č.j. 32 E 316/2005-18). Proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání. Jelikož dovolání mělo nedostatky bránící dalšímu pokračování dovolacího řízení a nebylo sepsáno advokátem, soud povinného usnesením z 15. 3. 2006, č.j. 32 E 316/2005-47, doručeným mu 23. 3. téhož roku, vyzval, aby si ve lhůtě 20 dnů od doručení usnesení zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání, a zároveň ho poučil, že nevyhoví-li výzvě, dovolací řízení bude zastaveno. Dovolatel však vytčený nedostatek neodstranil. Z ustanovení § 241 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“) plyne, že dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem (příp. notářem), jenž musí dovolání také sepsat. Zvolí-li si advokáta až poté, co sám podal dovolání, je ke splnění podmínky dovolatelova zastoupení nezbytné, aby zmocněnec (advokát) jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje. Protože podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (k jejímuž splnění je třeba i sepisu dovolání advokátem, viz usnesení Nejvyššího soudu z 27. května 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2000 pod poř. č. 64) je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání – kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje – vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu nedošlo, Nejvyšší soud řízení o dovolání podle § 104 odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř. zastavil. Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, oprávněné však prokazatelné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla dle § 146 odst. 2 věty první, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. srpna 2006 JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu